Závazný postup č. 49
Ochrana nařízení před nebezpečnými účinky statické elektřiny
Všeobecně
1. Rozhodující vliv na vznik a hromadění elektrických nábojů má elektrický odpor materiálu. Pro určení, zda je nutno předpokládat vznik a nebezpečné nahromadění elektrických nábojů je rozhodující
- možnost elektrostatického uzemnění zařízení a
- hodnota povrchového odporu pevných látek.
Sklon pevných látek k elektrizaci
2. Z hlediska elektrizovatelnosti rozdělujeme látky podle hodnot povrchového odporu
Rona:
antistatické Ro ≤ 10 9Ω
omezeně elektrizovatelné 10 9Ω < Ro < 10 11Ω
elektrizovatelné Ro ≥ 10 11Ω
U látek antistatických (Ro ≤ 109 Ω) není nutno se obávat nebezpečného nabití. Látku je možno použít ve všech stupních nebezpečí v případech, kde se nevyžaduje elektrostatické uzemnění.
Látky s povrchovým odporem Ro vyšším než 10 11Ω se snadno elektrizují a dochází na nich k hromadění elektrických nábojů. Nesmí být proto bez zvláštních opatření používány v prostorách s nebezpečím výbuchu.
Hromadění elektrických nábojů
3. Z hlediska možnosti uzemnění lze látky rozdělit podle hodnoty povrchového odporu Ro na:
- elektrické vodivé Ro ≤ 5 . 10 4 Ω
- elektrostaticky vodivé 5.10 4 Ω < Ro ≤ 10 6 Ω
- neuzemnitelné Ro > 10 6 Ω
K hromadění elektrických nábojů na objektech (osoby, části strojů, část stavebních konstrukcí atd.) dochází při tvorbě náboje tehdy, jestliže není zajištěna možnost trvalého svodu elektrických nábojů do země.
Rozhodující vliv zde má vydatnost zdroje nábojů, charakterizovaná nabíjecím proudem i a velikost elektrostatického svodu Rs. Potenciál na objektu se ustálí na hodnotě U = Rs . i.
Požaduje se, aby zařízení umístěná v prostředí s nebezpečím výbuchu měla elektrostatický svod Rs na všech místech objektu menší nebo roven 10 6 Ω, přičemž napěťový úbytek na tomto svodu (u) nesmí překročit 10 V.
Látky elektricky a elektrostaticky vodivé lze požadovat za uzemnitelné.
Měření svodového odporu
4. Měření svodového odporu se provádí kovovou válcovou přítlačnou elektrodou o průměru 50,4 mm. Svodový odpor se měří mezi elektrodou, přiloženou na libovolném, předem očištěném místě měřeného předmětu nebo zařízení a definovanou zemí.
Svod elektrostatických nábojů z vodivých objektů zemněním
5. Všechny vodivé části zařízení, které se mohou jakýmkoliv způsobem elektriky nabít, je nutno uzemnit. Pokud některé části zařízení nemohou být z funkčních nebo jiných důvodů zemněny přímým propojením s uzemňovací soustavou, je nutno je uzemnit vysokoohmově tak, aby byl splněn požadavek elektrostatického zemnění.
6. Zemnění přímým propojením lze provést:
- na zemnící soustavu objektu,
- na ochranný vodič elektrovodné sítě, pokud je uzemněn,
- na vodivé části konstrukce za předpokladu, že tato je spojena se zemnící soustavou objektu.
7. Při uzemňování je nutno dbát na dostatečnou mechanickou pevnost uzemnění, na jeho kontrolovatelnost a na zajištění dokonalých spojů jednotlivých částí uzemňovacího svodu, např. překlenutí izolačních vložek v potrubí apod. U zařízení, kde může snadno dojít k mechanickému poškození, se doporučuje nejmenší průřez uzemňovacího vodiče 6 mm2 Cu. Uzemňovací vodiče je nutno k zařízení přivařit, připájet natvrdo, zalisovat nebo připojit zajištěným sešroubováním. Spoje mezi díly zařízení, pokud jsou šroubové, je nutno provést vždy nejméně dva s vějířovitou podložkou. Spojení řetězy se zakazuje.
8. Zemnění dopravních prostředků má být provedeno elektricky nebo elektrostaticky vodivými pneumatikami nebo obručemi. Zemnění vlečným řetězem nebo lanem se v prostředí s nebezpečím výbuchu zakazuje. Pokud není zaručen elektrostaticky vodivý terén po trase dopravy, je nutno přepravní vozy před plněním nebo vyprazdňováním uzemnit vhodným vodičem a v provozních předpisech je nutno stanovit příslušnou relaxační dobu nutnou pro bezpečné svedení náboje z nákladu vozu.
9. U zařízení, montovaných na železničním podvozku, se považuje za dostatečné propojení se zemí styk kol s kolejnicemi.