Závazný postup č. 46
Měření izolačního odporu
Účel zkoušky
1. Měření izolačního odporu elektrických předmětů má prokázat vhodnost použitých izolačních materiálů. Měří se, zda izolační odpor při stanoveném napětí a ve stanovené době dosahuje stanovených hodnot.
Zkušební zařízení
2. Měření izolačního odporu se provádí stejnoměrným napětím přístroji s přímým odečítáním hodnot nebo zařízení měřícím proud, který prochází měřenou částí předmětu při stanovení velikosti napětí. Funkční schema měřícího zařízení pro izolačního odporu je na obr.1.
Obrázek č. 1
1 - zdroj stejnoměrného napětí, 2 - voltmetr, 3 - galvanometr, 4 - ochranný odpor, 5 - měřený elektrický předmět
Je nutno, aby zdroj napětí byl stabilní a zatížitelný trvalým proudem 4 mA. Stejnosměrné napětí odebírané z usměrňovače střídavého napětí nemá mít zvlnění větší než 1%. Je nutno, aby přesnost měření byla alespoň ± 5%.
Postup zkoušky
3. Zkoušený předmět se uloží na izolační podložku, která nesmí tvořit paralelní odpor ke zkoušené části předmětu. Izolační odpor se měří mezi stanovenými částmi předmětu stanoveným napětím. Kovové části, které nemají být zahrnuty do zkušebního obvodu, se doporučuje spojit se zemí.
Hodnota izolačního odporu se odečte po stanovené době po připojení zkoušené části předmětu ke zkušebnímu napětí.
Není-li stanoveno jinak, měří se izolační odpor mezi živými částmi a ostatními částmi přístupnými dotyku napětím 500 V, u předmětů s jmenovitým napětím do 24 V napětím 100 V. Hodnota izolačního odporu se odečítá 1 minutu po přiložení zkušebního napětí.
Hodnocení zkoušky
4. Není-li v podnikové normě výrobku stanoveno jinak, má být hodnota izolačního odporu nejméně:
a) měří-li se po zkoušce vlivu vlhkosti
u pracovní izolace 2 MΩ
u přídavné izolace 5 MΩ
u zesílené izolace 7 MΩ
b) v ostatních případech 20 MΩ
Záznam o zkoušce
5. Záznam o zkoušce, kromě údajů podle § 5 této vyhlášky, obsahuje:
a) velikost zkušebního napětí,
b) údaje o měřícím zařízení