Čl. 1
Trhaviny
1. Chemické složení průmyslové trhaviny (dále jen "trhaviny") musí odpovídat složení, uvedenému v technickém požadavku trhaviny, pro kterou bylo vydáno povolení k uvedení do oběhu.
Všechny složky je třeba smísit rovnoměrně v celém objemu.
Obsah jednotlivých složek průmyslové trhaviny se určuje vhodnými analytickými metodami, uvedenými v technickém požadavku.
2. Trhaviny se vyrábějí a dodávají podle technického požadavku
(a) v náložkách ve tvaru válce
(b) tvarované do jiného geometrického tvaru (např. hranoly, desky)
(c) přímo plněné do pytlů nebo jiných obalů
Průměr maloprůměrové náložky tj. náložky o průměru do 50 mm, smí být v tolerancích (+2 mm, -1 mm) od jmenovitého průměru, průměr velkoprůměrové náložky, tj. náložky o průměru 50 mm a větším, smí být v tolerancích ± 15% od jmenovitého průměru.
Hmotnost maloprůměrové náložky smí být v tolerancích ± 5% od jmenovité hmotnosti, hmotnost velkoprůměrové náložky smí být v tolerancích ± 15% od jmenovité hmotnosti.
Průměry maloprůměrových i velkoprůměrových náložek se prověřují nejméně u 10 náložek změřením pomocí posuvného měřítka. Průměr se měří přibližně v polovině délky náložky po její předchozí ruční úpravě do kruhového tvaru. Jako výsledek zkoušky se uvede aritmetický průměr zjištěných hodnot průměrů náložek.
Hmotnosti náložek se prověřují nejméně u 20 náložek jejich jednotlivých zvážením s přesností na 1 g náložek do hmotnosti 1 kg nebo s přesností na 10 g u náložek o hmotnosti nad 1 kg. Jako výsledek zkoušky se uvede aritmetický průměr zjištěných hodnot hmotností náložek.
U skupinového balení maloprůměrových náložek se s přesností na 10 g zváží tolik balení, aby v nich bylo nejméně 20 jednotlivých náložek. Jako výsledek zkoušky, tj. hmotnost jednotlivé náložky, se uvede podíl hmotnosti balení a počtu náložek v nich.
3. Hustota trhaviny, sypná hmotnost sypké trhaviny a objemová hmotnost náložky se nesmí lišit od hodnot uvedených v technickém požadavku.
Hustota náložkované trhaviny se stanoví způsobem podle Závazného postupu č. 1 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky, z rozměrů a hmotnosti náložky trhaviny s odříznutými čely a zbavené obalu.
Objemová hmotnost se stanoví podle Závazného postupu č. 2 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky, ponořením náložky do známého objemu vody předložené v odměrném válci. Z hmotnosti náložky a zvětšení celkového objemu se vypočítá objemová hmotnost (metoda A). Neumožňuje-li geometrický tvar a náložky použití metody a, vypočítá se z rozměrů náložky objem a z takto zjištěného objemu a hmotnosti se vypočítá objemová hmotnost (metoda B).
Sypná hmotnost nenáložkovaných sypkých trhavin se stanoví vážením předem daného objemu trhaviny podle Závazného postupu č.2 uvedeného v příloze č.3 této vyhlášky.
4. Pokud v rámci úředních zkoušek nebude stanoveno jinak, rozlišují se trhaviny barevným označením masy a obalů, nálepek či visaček (dále jen obalů) takto:
+----------------------------------+---------------------------------+
| Trhavina | Barevné označení |
| +----------------------+----------+
| | masy | obalů |
+----------------------------------+----------------------+----------+
| | je předepsáno v | žluté |
| povrchová | technickém požadavku | |
+----------------------------------+----------------------+----------+
| důlní skalní | červené, nevztahuje | |
| | se na trhaviny | červené |
| | emulsního typu | |
+----------------+-----------------+----------------------+----------+
| | protiprachová | modré | modré |
| +-----------------+----------------------+----------+
| | protiplynová I. | bílé | bílé |
| | kategorie | | |
| +-----------------+----------------------+----------+
| | protiplynová | zelené | zelené |
| důlně bezpečná | kategorie II. | | |
| +-----------------+----------------------+----------+
| | protiplynová | zelené | zelené s |
| | kategorie III. | | černým |
| | | | pruhem |
+----------------+-----------------+----------------------+----------+
| pro zvláštní použití | je předepsáno technickým |
| | požadavkem dané trhaviny |
+----------------------------------+---------------------------------+
Je nezbytné, aby značení na obalu bylo zřetelné a čitelné až do spotřebování trhaviny.
Barevné značení obalů se kontroluje u náložek, vnitřního balení a nálepek či visaček expedičního balení.
5. Výpotkem na povrchu náložkované trhaviny nesmí být ohrožena bezpečnost při práci.
Při stanovení výpotku se kvalitativními zkouškami zjišťuje, zda výpotek je způsoben hygroskopičností některých složek trhaviny nebo vylučováním kapalných nitroesterů vícemocných alkoholů kyseliny dusičné, příp. kapalných aromatických nitrolátek.
Zkoušky se provádějí u tří náhodně vybraných náložek způsobem podle Závazného postupu č. 3 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky.
6. Trhavina musí detonovat spolehlivě a beze zbytku po celé délce nálože při průměru nálože uvedeném v technickém požadavku.
Detonační schopnost se stanovuje při iniciaci jednotným počinem a to buď počinovou náložkou tvořenou pentritolovým tělískem, rozbuškou č. 3 nebo rozbuškou č. 8. Úplnost detonace se zjišťuje ze stopy na podkladu, která musí být patrná po celé délce nálože. Zkouška se provádí se třemi vzorky způsobem podle Závazného postupu č. 4 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky.
Stanovení dolního mezního průměru se provádí podle Závazného postupu č. 5 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky. Při stanovení dolního mezního průměru nálože se zjišťuje nejmenší průměr nálože trhaviny, kdy ještě detonace probíhá stabilně. Stanovení se provádí s trhavinou vnesenou do skleněných trubek s odstupňovanými vnitřními průměry. Jako dolní mezní průměr trhaviny při dané hustotě se uvádí nejmenší průměr, při kterém dojde při třech zkouškách k úplné detonaci nálože.
7. Je nutno, aby trhavina vykazovala účinek odpovídající hodnotám, uvedeným v technickém požadavku.
Stanovení účinku:
a) Při stanovení účinku podle Trauzla se přivedením trhaviny o předepsané hmotnosti k detonaci vytvoří v olověném válci výduť, jejíž hodnota v cm3 vyjadřuje účinek zkoušené trhaviny. Zkouška se provádí se třemi vzorky způsobem podle Závazného postupu č. 6 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky.
b) Při stanovení relativní pracovní schopnosti v balistickém moždíři se z pěti odpalů nálože o hmotnosti 10 g zjistí výchylky moždíře v mm. Z kalibrační křivky se určí hmotnost srovnávací trhaviny odpovídající aritmetickému průměru výchylek moždíře. Tato hmotnost, vynásobená 10, udává relativní pracovní schopnost trhaviny v procentech (viz Závazný postup č. 7 uvedený v příloze č. 3 této vyhlášky).
c) Při stanovení brizance olověným válečkem se zkoušená trhavina, upravená do tvaru náložky, postaví na zkušební olověný váleček a iniciuje rozbuškou č. 8. Brizance trhaviny se vyjadřuje v mm stlačení válečku. Zkouška se provádí se třemi vzorky způsobem podle Závazného postupu č. 8 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky.
8. Trhavina musí mít schopnost přenášet detonaci z jedné náložky na druhou. Největší velikost vzduchové mezery mezi náložkami je uvedena v technickém požadavku jako hodnota přenosu detonace.
Stanovení přenosu detonace se provádí na dřevěné podložce podle Závazného postupu č. 9 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky.
9. Je nezbytné, aby trhavina byla dostatečně necitlivá vůči mechanickým podnětům (nárazu, tření).
Stanovení citlivosti k nárazu se provádí podle Závazného postupu č. 10 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky, stanovení citlivosti ke tření podle Závazného postupu č. 11 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky.
10. Detonační rychlost trhaviny se nesmí lišit od hodnot uvedených v technickém požadavku.
Detonační rychlost trhaviny se stanovuje buď metodou měření času potřebného k průchodu detonační vlny mezi dvěma snímači, nebo kontinuální metodou pomocí odporové sondy, nebo metodou podle Dautriche pomocí bleskovicového okruhu. Metoda měření času je zkouškou rozhodčí, metoda kontinuální se používá při ověřování průběhu detonace, metoda pomocí bleskovicového okruhu je informativní. Zkouška se provede se třemi vzorky způsobem podle Závazného postupu č. 12 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky.
11. Je nezbytné, aby chemickou stálost, uvedenou v technickém požadavku vykazovala trhavina po celou spotřební dobu.
Při zkoušce chemické stálosti podle Závazného postupu č. 13 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky se určuje doba tepelné expozice v minutách, při níž se na jodoškrobovém papírku objeví zabarvení indikující zplodiny rozkladu. Provádí se dvě souběžná stanovení.
12. Je nutno, aby trhaviny, určené pro práci pod vodou, vykazovaly odolnost proti působení tlaku vody, pro který jsou určeny.
Stanovení stupně odolnosti proti vodě.
Při určení stupně odolnosti proti vodě způsobem podle Závazného postupu č. 14 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky, se zkušební vzorky - neupravené a upravené podélnými řezy - vkládají do ocelové nádoby s vodou, kde se podrobí působení vody za předepsaného tlaku a po předepsanou dobu. Po vyjmutí se vzorky zkoušejí na úplnost detonace postupem uvedeným v odst. 6.
Pro zařazení do stupně odolnosti odpovídajícího podmínkám zkoušky je potřebné, aby došlo k úplné detonaci u tří vzorků neupravených a u tří vzorků upravených. Parametry přípustné vodní expozice, tj. tlak vody a doba, uvedené v technickém požadavku trhaviny, se ověřují postupem podle Závazného postupu č. 15 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky. Je nezbytné, aby při stanoveném tlaku vody po stanovené době expozice trhaviny detonovaly v šesti pokusech, provedených v řadě za sebou.
13. Pokud v rámci úředních zkoušek nebude stanoveno jinak, nesmí důlní trhavina při výbuchu uvolňovat více jedovatých zplodin než 50 1.kg-1 v přepočtu na oxid uhelnatý.
Při stanovení jedovatých plynných zplodin výbuchu způsobem podle Závazného postupu č. 16 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky, se trhavina přivede k výbuchu ve zkušební komoře.
Po ochlazení zplodin se odeberou vzorky, v nichž se stanoví obsah oxidu uhelnatého a oxidů dusíku jako NO2, případně ještě obsah sirovodíku podle Závazného postupu č. 17 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky.
14. Mezná nálož důlně bezpečné protiprachové trhaviny nesmí způsobit zapálení směsi uhelného prachu se vzduchem o koncentraci 300 g.m-3.
Mezná nálož důlně bezpečné protiplynové trhaviny nesmí způsobit zapálení výbušné směsi metanu se vzduchem o koncentraci 8,5 až 9,5% obj. a uhelného prachu se vzduchem o koncentraci 300 g.m-3.
Důlní bezpečnost se stanoví podle Závazného postupu č. 18 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky.
Zkoušená trhavina se za předepsaných podmínek přivede k výbuchu. Zjišťuje se, zda došlo, či nedošlo ve výbuchové komoře pokusné štoly k výbuchu výbušné směsi metanu se vzduchem nebo uhelného prachu se vzduchem, vyplňující prostor výbuchové komory.
15. Je nezbytné, aby důlně bezpečné protiplynové trhaviny II. a III. kategorie vykazovaly stanovenou míru odolnosti proti deflagraci.
Odolnost proti deflagraci důlně bezpečných protiplynových trhavin se zkouší postupem podle Závazného postupu č. 19 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky. Požaduje se, aby trhavina nevykázala deflagraci při 11 pokusech v řadě za sebou, a to s únikovou tryskou o průměru 3,5 mm pro trhaviny II. kategorie a s únikovou tryskou o průměru 2 mm pro trhaviny III. kategorie.
16. Je nutné, aby trhavina byla dodatečně necitlivá k tepelným podnětům.
Citlivost trhaviny k tepelným podnětům se zkouší stanovením teploty vzbuchu podle Závazného postupu č. 13 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky. Při stanovení teploty vzbuchu se zjišťuje teplota, při níž dojde za stejnoměrného zvyšování teploty ke vzbuchu zkoušeného vzorku.