§ 1.
(1) Příročí podle tohoto zákona může býti, žádá-li toho obecný zájem, nařízeno pro tyto ústavy:
a) spořitelny a zemské úvěrní ústavy, vydávající vkladní knížky,
b) záložny, utvořené z fondů kontribučenských a berních nebo podle spolkového zákona ze dne 26. listopadu 1852, čís. 253 ř. z.,
c) úvěrní společenstva (družstva), zřízená podle zákona o výdělkových a hospodářských společenstvech ze dne 9. dubna 1873, čís. 70 ř. z., a úvěrní družstva, zřízená podle uh. zák. čl. ze dne 16. května 1875, čís. XXXVII, o obchodním zákonu, nebo uh. zák. čl. ze dne 11. července 1898, čís. XXIII, o hospodářských a živnostenských společenstvech úvěrních, pokud podle svých stanov i ve skutečnosti provozují výlučně nebo převážně úvěrní obchody, dále spotřební nebo jiná neúvěrní společenstva (družstva), která přijímají úsporné vklady svých členů (čl. XLII, odst. 1 bankovního zákona ze dne 21. dubna 1932, č. 54 Sb. z. a n.),
d) společnosti akciové a společnosti s ručením obmezeným, pokud tyto společnosti provozují výlučně nebo převážně bankovní a peněžní obchody.
(2) Příročí může býti nařízeno k žádosti ústavu nebo jeho věřitelů. Nenařizuje-li se příročí k žádosti ústavu, budiž tento dříve slyšen, leč by hrozilo nebezpečí z prodlení.
(3) Příročí může býti nařízeno jen pro dobu nutně potřebnou; dobu tu jest ustanoviti v nařízení a lze ji prodloužiti jen z vážných důvodů. Příročí může býti nařízeno a potrvati i za likvidace ústavu.