Článek 2
1. Každý členský stát, který ratifikuje tuto úmluvu, stanoví v prohlášení připojeném ke své ratifikaci nejnižší věk pro vstup do zaměstnání či výkon práce na jeho území a v dopravních prostředcích registrovaných na jeho území; s výhradou článků 4 až 8 této úmluvy nikdo mladší tohoto věku nebude připuštěn k zaměstnání či práci v jakémkoli povolání.
2. Každý členský stát, který ratifikoval tuto úmluvu, může následně vyrozumět generálního ředitele Mezinárodního úřadu práce dalšími prohlášeními, že zvyšuje nejnižší věk předtím stanovený.
3. Nejnižší věk stanovený podle odstavce 1 tohoto článku nebude nižší než věk, kdy končí povinná školní docházka, a v žádném případě nebude nižší než 15 let.
4. Bez ohledu na ustanovení odstavce 3 tohoto článku může členský stát, jehož hospodářství a vzdělávací zařízení jsou nedostatečně vyvinuty, po projednání se zúčastněnými organizacemi zaměstnavatelů a pracovníků, pokud tyto existují, zpočátku stanovit nejnižší věk na 14 let.
5. Každý členský stát, který podle ustanovení předchozího odstavce stanovil nejnižší věk na 14 let, uvede ve svých zprávách o provádění této úmluvy, podávaných podle článku 22 ústavy Mezinárodní organizace práce, prohlášení
a) že důvod, proč tak činí, trvá; nebo
b) že se od stanoveného dne vzdává svého práva využívat příslušných ustanovení.