Čl. 11
Úroky
1. Úroky, mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené osobě mající bydliště či sídlo v druhém smluvním státě, podléhají zdanění v tomto druhém státě.
2. Takové úroky mohou však být zdaněny ve smluvním státě, ve kterém je jejich zdroj, a to podle právních předpisů tohoto státu. Jestliže však osoba, která úroky pobírá, je jejich skutečným příjemcem, daň takto stanovená nemůže překročit 10 % jejich částky.
3. Nehledě k ustanovení odstavce 2, podléhají dále uvedené úroky zdanění jen ve smluvním státě, ve kterém má příjemce bydliště či sídlo:
a) úroky z obchodních pohledávek - včetně těch, které mají formu směnečných pohledávek - vyplývající ze splácení zboží, výrobků nebo služeb dodaných na úvěr podnikem jednoho smluvního státu osobě mající bydliště či sídlo v druhém smluvním státě;
b) úroky z běžných účtů nebo z půjček - s výjimkou cenných papírů na doručitele - mezd bankovními podniky obou smluvních států;
c) úroky z peněžních vkladů s výjimkou cenných papírů na doručitele, uložených osobami majícími bydliště či sídlo v jednom smluvním státě v bankovních podnicích druhého smluvního státu, včetně veřejných úvěrních ústavů.
4. Výraz "úroky" použitý v tomto článku označuje příjmy z pohledávek jakékoliv povahy, opatřených i neopatřených hypotekární zárukou nebo klauzulí o účasti na zisku dlužníka, a obzvláště příjmy z veřejných dluhopisů a obligací včetně prémií a losů spojených s těmito cennými papíry, právě tak jako všechny jiné výtěžky postavené na roveň příjmům z půjček nebo stejným způsobem posuzované daňovými předpisy státu, odkud tyto příjmy plynou. Výraz "úroky" však nezahrnuje ve smyslu tohoto článku penále za opožděné placení ani úroky, které se posuzují jako dividendy ve smyslu článku 10 odstavce 3.
5. Ustanovení odstavců 1, 2 a 3 se nepoužijí jestliže příjemce úroků, který má bydliště či sídlo v jednom smluvním státě, vykonává v druhém smluvním státě, odkud úroky plynou, průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo svobodné povolání pomocí stálé základny tam umístěné, a jestliže pohledávka poskytující úroky, je s nimi skutečně spojena. V tomto případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.
6. Předpokládá se, že úroky mají zdroj v určitém smluvním státě, je-li dlužníkem tento stát sám, jeho nižší správní útvar, územní korporace nebo osoba mající bydliště či sídlo v tomto státě. Jestliže však dlužník úroků, ať má nebo nemá bydliště či sídlo v některém smluvním státě, má v jednom smluvním státě stálou provozovnu, pro kterou byla sjednána půjčka poskytující úrok a která nese ke své tíži tyto úroky, předpokládá se, že tyto úroky mají zdroj v tom smluvním státě, ve kterém je stálá provozovna umístěna.
7. Jestliže částka placených úroků, posuzováno se zřetelem k pohledávce, ze které jsou placeny, přesahuje v důsledku zvláštních vztahů neexistujících mezi dlužníkem a věřitelem nebo které jeden i druhý udržují se třetími osobami, částku, kterou by byl smluvil dlužník s věřitelem, kdyby nebylo podobných vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto naposledy zmíněnou částku. Část úroků, která ji přesahuje, zůstává v tomto případě podrobena dani podle právních předpisů každého smluvního státu a podle jiných ustanovení této smlouvy.