§ 16.
(1) Nelze-li ústav žádající za výpomoc zachrániti proto, že jeho pasiva i po úplném použití jeho vlastního jmění nejsou z převážné části kryta aktivy, budiž, dopouštějí-li to fondové prostředky (§ 15), poskytnuta nejvýš taková výpomoc, aby věřitelé všeobecní, t. j. vkladatelé a jiní věřitelé, jichž pohledávky bynáležely v konkursu do třetí třídy, mohli býti do 80 % těchto svých pohledávek uspokojeni.
(2) Nedopouštějí-li fondové prostředky, aby všichni věřitelé (odst. 1.) byli v takové míře uspokojeni, může býti části výpomoci použito k výhodnějšímu uspokojení některých skupin věřitelů hodných zvláštního zřetele.
(3) Uspokojení z výpomoci jest zčásti neb úplně odepříti věřitelům, kteří za okolností příčících se pojmu dobrých mravů v obchodu vkladovém sobě vymínili nebo dali poskytovati, ať přímo, ať vedlejšími výhodami, úrok vyšší, než který jest obecně poskytován ústavy stejného druhu ze vkladů neb zápůjček podobného druhu a způsobu. Pro posouzení těchto poměrů budiž vyžádáno dobré zdání Ústředního smírčího orgánu (§ 18 a násl. vládního nařízení ze dne 23. února 1928, č. 30 Sb. z. a n., kterým se stanoví korporace a orgány povolané pro smírčí řízení ve věcech nekalé soutěže a vydávají předpisy o řízení před nimi).
(4) Poskytnutím výpomoci podle odst. 1. přecházejí nároky ústavu na náhradu škody, způsobené orgány ústavu, na fond. Kuratorium jest povinno vymáhati tyto nároky; od jejich vymáhání může upustiti toliko tehdy, je-li důvodná obava, že by exekuce proti zavázané osobě neměla úspěchu.
(5) Peníz nabytý z uplatnění náhradních nároků (odst. 4.) náleží skupinovému fondu neb dílčímu fondu skupinovému, z něhož výpomoc byla poskytnuta; převýší-li poskytnu tou výpomoc, použije se ho k jejímu doplnění.