Článek II.
Rakousko a Maďarsko zavazují se zaplatiti likvidátorům částku 5,000.000 zlatých korun k umoření svých závazků vůči vládám Italie, Polska, Rumunska, státu Srbů, Chorvatů a Slovinců a Československa z titrů uložených u Rakousko-uherské banky vládami bývalého i nynějšího Rakouska a Uherska a sloužících jednak ku krytí bankovek vydaných po 27. říjnu 1918, jednak ku krytí bankovek vydaných před tímto dnem a které byly dne 15. června 1919 na území těchto států, avšak mimo obvod bývalého mocnářství Rakousko-uherského.
Likvidátoři srazí si tuto částku při prvním rozdělení zlatého pokladu takto:
2,500.000 zlatých korun z podílu vypadajícího na Rakousko, a
2,500.000 zlatých korun z podílu vypadajícího na Maďarsko.
Tato částka 5,000.000 bude rozdělena likvidátory mezi těchto pět států: Italii, Polsko, Rumunsko, stát Srbů, Chorvatů a Slovinců a Československo v poměru k obnosu certifikátu o bankovkách vydaných po 27. říjnu 1918, který jim bude vydán.
Obnos bankovek vydaných po 27. říjnu 1918 vypočte se tím způsobem, že se od úhrnné částky přihlášených bankovek odečte číslo, které jest na základě klíče zmíněného článkem VI., považovati za částku udávající obnos bankovek vydaných před 27. říjnem 1918. Tato částka se zvětší nebo zmenší o ryzí zůstatek plynoucí z provádění dohod z června 1921 o převzetí obchodních aktiv a pasiv, kteréžto dohody tvoří podstatnou součást tohoto protokolu.
Státy podpisující uznávají, že zničení titrů zmíněné v § 10 článků 206 a 189 mírových smluv St. Germainské a Trianonské, nemá v zápětí zrušení práv vlád, které jsou v držení bankovek, k jichž krytí tyto titry byly složeny.