V.
Jádrem návrhu skupiny senátorů na zrušení uvedeného ustanovení zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny jsou dvě námitky, a to námitka týkající se konstituování samotného volebního výboru a námitka týkající se omezení práva občanů mít za rovných podmínek přístup k voleným a jiným veřejným funkcím.
Podstatou námitky směřující proti konstituování samotného volebního výboru je přesvědčení navrhovatelů, že vytvořením tohoto výboru jsou všichni poslanci, kteří do tohoto výboru nebyli zařazeni, vyloučeni z podílu na rozhodování při volbě členů Rady České televize. V důsledku tohoto vyloučení pak do volebního výboru nezařazení poslanci nemohou reprezentovat své voliče v této oblasti, což ve svém důsledku je omezením práva jejich voličů podílet se na správě veřejných záležitostí.
Ústavní soud se při posuzování této námitky přiklonil k názoru obsaženému ve vyjádření Poslanecké sněmovny, podle něhož zákon upravuje zřízení volebního výboru a jeho činnost ustanovením, že podrobnosti postupu výboru jsou ponechány usnesením Poslanecké sněmovny. Tato úprava je zcela v souladu s ústavním pořádkem České republiky, neboť přímo v Ústavě je upravena pravomoc obou komor Parlamentu zřizovat jako své orgány výbory a komise, aniž by Ústava určovala, které výbory mají být konkrétně zřizovány. Mohou-li jednotlivé komory zřídit své výbory vlastním usnesením, jedná se o pravomoc parlamentních komor zřizovat své orgány autonomním způsobem. To odpovídá - podle názoru Ústavního soudu - principu reprezentativní demokracie, neboť pro Parlament, který vzešel ze svobodných voleb platí, že jako nositel moci v rámci Ústavou vymezené působnosti přijímá rozhodnutí, jež vyjadřují vůli lidu ve smyslu čl. 2 odst. 1 Ústavy. Kompetenční svrchovanost Parlamentu i vnitřní organizační autonomie jeho komor je proto nepopiratelnou náležitostí orgánu reprezentujícího svrchovanou vůli lidu.
Z obecné definice zásady poměrného zastoupení vyplývá, že tento systém politické reprezentace má naplňovat požadavek, že poměr přidělených mandátů víceméně odpovídá poměru obdržených hlasů. Pro aplikaci této zásady je však nezbytné vytvoření základních podmínek v relativně stabilizovaných volebních a stranických poměrech. Mezi tyto základní podmínky lze podle obecné teorie zahrnout především ustálený volební mechanismus, který byl použit alespoň ve třech po sobě následujících volbách. Dále se pak předpokládá, že stranický systém je do značné míry stálý, není příliš zlomkovitý a lze určit minimální měřitelnou velikost tzv. nejmenší strany. Sama teorie dovozuje (např. Klíma M., Poměrný "nepoměrný" volební systém po novelizaci zákona o volbách do Parlamentu České republiky, Politologický časopis č. 4/2000, s. 349), že v České republice jsou vytvořeny stabilizované poměry pro aplikaci zásady poměrného zastoupení, a Ústavní soud je téhož názoru.
Z toho, co bylo uvedeno, lze podle názoru Ústavního soudu odvodit, že pokud jsou vytvořeny dostatečně stabilizované předpoklady pro aplikaci zásady poměrného zastoupení při konstituování Poslanecké sněmovny jako celku, pak samozřejmě nelze mít pochyb, že i pro konstituování vnitřních orgánů této komory Parlamentu je zásada poměrného zastoupení ústavně konformním základem. Zákon o jednacím řádu Poslanecké sněmovny pak blíže stanoví, jakým způsobem se poslanci zúčastňují práce Poslanecké sněmovny. Poslanec pak může být členem nejvýše dvou výborů s výjimkami uvedenými v § 33 odst. 1 jednacího řádu Poslanecké sněmovny. Pro volební výbor, jak vyplývá z § 46a odst. 1 jednacího řádu Poslanecké sněmovny, je zásada poměrného zastoupení základním pravidlem pro jeho konstituování, což znamená, že struktura sboru poslanců-členů volebního výboru odpovídá samotné struktuře mandátů v Poslanecké sněmovně, a tím i poměru hlasů voličů, které politické strany zastoupené v této komoře Parlamentu získaly.
Jinými slovy lze vyjádřit, že ustavení volebního výboru důsledně sleduje princip poměrného zastoupení, jehož uplatněním je vytvořena i samotná Poslanecká sněmovna. Z této skutečnosti lze potom oprávněně očekávat, že i volební výbor v rámci svých kompetencí rozhoduje při volbě členů Rady České televize způsobem, který respektuje rozvržení politických sil v celé Poslanecké sněmovně. Ustavení volebního výboru (vložení § 46a do jednacího řádu Poslanecké sněmovny zákonem č. 39/2001 Sb.) je pak zjevně motivováno právě záměrem vybrat příslušný počet kandidátů Rady České televize tak, aby při samotné volbě členů Rady České televize měla Poslanecká sněmovna dostatečný čas na diskusi a pečlivé zvážení týkající se jednotlivých kandidátů, což by jedině mohlo vést k racionálním závěrům odůvodňujícím jejich volbu. S ohledem na to, co bylo uvedeno, pak jde o tak řečeno jistý "předvýběr" kandidátů Rady České televize, ovšem orgánem, který je zřízen Poslaneckou sněmovnou způsobem již popsaným. Tento způsob potom v konečném důsledku nelze označit za protiústavní, a to ani z hlediska namítaného čl. 21 odst. 1 Listiny, kdy je při nejmenším respektována zajisté důležitá zásada, že "Občané mají právo podílet se na správě věcí veřejných přímo nebo svobodnou volbou svých zástupců.". Vzhledem k tomu, co bylo uvedeno, proto Ústavní soud dospěl k závěru, že způsob konstituování volebního výboru nevykazuje rysy protiústavnosti, a nezbylo, než v naznačeném směru vznesenou námitku pokládat za nedůvodnou.
Podstatou námitky týkající se omezení práva občanů mít za rovných podmínek přístup k voleným a jiným veřejným funkcím je přesvědčení navrhovatelů, že předmětná úprava neobsahuje žádná pravidla (kritéria) pro činnost volebního výboru spočívající ve způsobu posuzování podaných návrhů a vedoucí k výběru pouze počtu kandidátů, kteří jinak splňují předpoklady zákona o České televizi, odpovídajícího trojnásobku počtu členů Rady České televize. Aplikací této úpravy je podle názoru navrhovatelů zabráněno podstatné části navržených kandidátů být volen tím sborem, který je k tomu zákonem určen, tj. Poslaneckou sněmovnou, tedy mít za rovných podmínek přístup k voleným funkcím.
Ustanovení čl. 21 odst. 4 Listiny stanoví, že "Občané mají za rovných podmínek přístup k voleným a jiným veřejným funkcím.". Toto právo souvisí s oprávněním podílet se na správě veřejných věcí. Takové právo je univerzální, patří každému občanovi bez rozdílu pohlaví, národnosti, náboženství, politické příslušnosti k jakékoliv skupině či jiného postavení. Správou veřejných věcí je účast na politickém životě státu, správě státu i správě veřejných záležitostí a znamená také možnost ucházet se a zastávat jakékoliv funkce ve veřejném životě bez jakékoliv diskriminace. Uvedenému ustanovení Listiny odpovídá i čl. 25 písm. c) Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, který stanoví, že každý občan má právo a možnost bez jakýchkoliv rozdílů uvedených v čl. 2 Paktu a bez neodůvodněných omezení vstoupit za rovných podmínek do veřejných služeb své země. Rovné podmínky pro přístup k veřejným službám země znamenají, že kvalifikační požadavky nesmějí vylučovat nikoho z těchto služeb z důvodů uvedených v čl. 3 Listiny nebo čl. 2 Paktu. Rovné podmínky také znamenají, že právním předpisem jakékoliv síly ani praxí orgánů státní moci nelze preferovat či diskriminovat některé skupiny občanů před jinými skupinami, pokud jde o přístup k veřejným funkcím.
Jak již řečeno, jediná kritéria, která zákon o České televizi pro volbu členů Rady České televize Poslaneckou sněmovnou dává, jsou, že Rada České televize má být zvolena tak, "...aby v ní byly zastoupeny významné regionální, politické, sociální a kulturní názorové proudy" (§ 4 odst. 1 zákona o České televizi), kdy návrhy na kandidáty předkládají Poslanecké sněmovně organizace a sdružení představující kulturní, regionální, sociální, odborové, zaměstnavatelské, náboženské, vzdělávací, vědecké, ekologické a národnostní zájmy (§ 4 odst. 2 zákona o České televizi). Předpoklady pro možnost být zvolen za člena Rady České televize jsou stanoveny v § 4 odst. 3 zákona o České televizi a zahrnují způsobilost k právním úkonům, trvalý pobyt na území České republiky a bezúhonnost.
Úkol zajistit uvedené složení Rady České televize je stanoven Poslanecké sněmovně zákonem o České televizi, ale předmětná ustanovení § 46a odst. 2 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny jsou normou upravující postup, kterým Poslanecká sněmovna tento svůj úkol plní. Rozdělení úpravy konstituování Rady České televize mezi, jak uvádějí navrhovatelé, hmotněprávní předpis a procesněprávní předpis nepovažuje Ústavní soud za protiústavní, protože hmotněprávní úprava - tedy postavení Rady České televize, její vznik, pravomoci atd. - musejí být upraveny hmotněprávním předpisem (zákonem o České televizi), naproti tomu způsob práce Poslanecké sněmovny při volbách členů Rady České televize musí být jednoznačně věcně upraven v tom zákoně, který upravuje jednání Poslanecké sněmovny, tedy v zákoně o jednacím řádu Poslanecké sněmovny. Jestliže v souvislosti s první námitkou týkající se konstituování volebního výboru dovodil Ústavní soud, že volební výbor je ústavně konformním způsobem ustaveným orgánem Poslanecké sněmovny a byla mu svěřena pravomoc účastnit se voleb členů Rady České televize, pak působení volebního výboru při volbě členů Rady České televize lze považovat za působení Poslanecké sněmovny samotné.
Volební výbor je podle § 32 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny jedním z výborů Poslanecké sněmovny, tedy řádně zákonem stanoveným orgánem s vymezenými pravomocemi a jednáním. Činnost výborů je upravena v části šesté, § 32 až 46a zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny. Z jednacích pravidel tak, jak jsou stanovena v § 36 a násl. zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, jednoznačně vyplývá, že práce výboru se řídí standardními pravidly platnými pro jednání demokraticky ustavených orgánů. Členové výboru jsou oprávněni účastnit se schůze výboru, navrhovat doplnění nebo změnu pořadu jednání, vystupovat s podněty, návrhy a připomínkami. O všech návrzích je pak rozhodováno způsobem, který zákon o jednacím řádu Poslanecké sněmovny přesně upravuje. Z veškeré své činnosti jsou výbory odpovědny Poslanecké sněmovně.
Volební výbor, jak vyplývá z podkladů uvedených v části IV. odůvodnění tohoto nálezu, při vyřazování kandidátů postupoval podle § 4 odst. 2 a 3 zákona o České televizi, tedy posuzoval plnění formálních náležitostí stanovených zákonem (návrh podaný oprávněnými subjekty, splnění předpokladů pro člena Rady České televize). Tomuto postupu nelze vytknout porušení rovných podmínek pro přístup občanů k voleným funkcím. Porušení uvedeného principu však nelze spatřovat ani v dalším postupu volebního výboru, který výběr omezeného počtu kandidátů již dále prováděl jen na základě volby s tajným hlasováním. Z tohoto postupu jednoznačně vyplývá, že i zde všichni navržení kandidáti měli stejnou možnost přístupu k této funkci.
Vzhledem k tomu, co bylo uvedeno, a v důsledku respektování zásady poměrného zastoupení při ustavování volebního výboru nelze dospět k závěru, že by byl porušen čl. 21 odst. 4 Listiny, a tedy byl odepřen občanům za rovných podmínek přístup k voleným a jiným veřejným funkcím (členství v Radě České televize). Znovu je třeba připomenout zřejmý záměr Poslanecké sněmovny vytvořit svůj orgán (s respektováním zásady poměrného zastoupení), který zjevně vytvořil podmínky pro zefektivnění činnosti Poslanecké sněmovny při volbě členů Rady České televize. Zachování rovných podmínek občanů z hlediska přístupu k veřejným funkcím je nutno spatřovat v jejich rovné možnosti prostřednictvím návrhů oprávněných subjektů ucházet se o funkci člena Rady České televize, a to i z hlediska existence a kompetencí Poslaneckou sněmovnou ustaveného volebního výboru podle zásady poměrného zastoupení.
Navrhovatelé konečně namítali, že dosavadní text § 46a odst. 2 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny v části "...a z navržených kandidátů splňujících předpoklady podle tohoto zákona vybere..." je zmatečný, neboť není jednoznačné, který zákon je míněn formulací "...tohoto zákona...", když zákon o České televizi není vůbec v zákoně o jednacím řádu Poslanecké sněmovny citován a zákon o jednacím řádu Poslanecké sněmovny nemohl mít zákonodárce v dané souvislosti na mysli. K této připomínce Ústavní soud uvádí, že formulace není příliš vhodná, avšak z celkového kontextu napadeného ustanovení, tj. § 46a zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny jednoznačně vyplývá, že se jedná o volby členů Rady České televize, a lze proto dovodit, že předpoklady pro výkon této funkce jsou stanoveny právě zákonem o České televizi. Ústavní soud v této souvislosti konstatuje, že uvedená nepřesná formulace je spíše technického charakteru a v žádném případě nezakládá protiústavnost napadeného ustanovení.
Ústavní soud dospěl k závěru, že napadeným ustanovením není porušen čl. 21 odst. 4 Listiny.
Předseda Ústavního soudu:
JUDr. Kessler v. r.
******************************************************************