§ 9.
Přeložení.
(1) Zaměstnanci, kteří jsou členy národního výboru, nemají býti překládáni (převáděni, přemisťováni) bez svého souhlasu na jiné pracovní (služební) místo v jiné obci, není-li pro to důležitých důvodů.
(2) Zamýšlí-li zaměstnavatel přeložiti (převésti, přemístiti) zaměstnance, který jako člen národního výboru vede samostatně práce (referenta), bez jeho souhlasu na jiné pracovní (služební) místo v jiné obci, je povinen vyrozuměti o tom 15 dní předem národní výbor, o jehož člena jde, a uvésti důvody pro zamýšlené přeložení (převedení, přemístění). Příslušný národní výbor může v tomto případě do 15 dnů poté, kdy byl vyrozuměn, podati u zaměstnavatele proti zamýšlenému přeložení (převedení, přemístění) námitky. O námitkách rozhoduje s konečnou platností orgán příslušný podle § 5. Před vydáním rozhodnutí musí býti slyšeni zaměstnavatel (osobní úřad zaměstnancův), národní výbor, o jehož člena jde, a zaměstnanec, který má býti přeložen (převeden, přemístěn). Jde-li o zaměstnance, jehož pracovní poměr je upraven soukromoprávní smlouvou, musí býti slyšen také příslušný okresní úřad ochrany práce, ledaže jde o veřejného zaměstnance v regulovaném soukromoprávním služebním poměru.
(3) Dokud neuplynula lhůta k námitkám, a byly-li podány, dokud nebylo o nich rozhodnuto, nesmí býti zaměstnanec přeložen (převeden, přemístěn).
(4) Ustanovení odstavců 2 a 3 neplatí v případech, kdy k přeložení (převedení, přemístění) má dojíti podle pravoplatného disciplinárního (kázeňského, kárného) nálezu.
(5) Při rozhodování podle odstavce 2 buď přihlédnuto k újmě, která by vznikla dotčenému národnímu výboru a jeho členu, kdyby přeložením (převedením, přemístěním) byl tomuto členu znemožněn nebo podstatně ztížen výkon jeho funkce v národním výboru, jakož i k újmě, která by vznikla zaměstnavateli nebo příslušnému hospodářskému nebo správnímu odvětví, kdyby k přeložení (převedení, přemístění) nedošlo.
(6) Ustanovení odstavců 1 až 5 neplatí pro vojenské gážisty z povolání a pro aktivní příslušníky Sboru národní bezpečnosti.