Základ všeobecné náhrady při vývozu
(1) Jde-li o vývoz k uskutečnění vývozní dodávky (čl. 4, odst. 1), je základem všeobecné náhrady při vývozu úplata (nebo její část), kterou vývozce nebo někdo jiný jeho jménem přijal za vývozní dodávku.
(2) Ministerstvo financí nebo úřad jím k tomu zmocněný, na Slovensku pověřenectvo financí nebo úřad jím k tomu zmocněný, může na žádost vývozcovu povoliti, aby základem všeobecné náhrady při vývozu byla místo přijaté úplaty cena účtovaná za vývozní dodávku. Toto povolení jest vázati podmínkou, že vývozce jest povinen vrátiti všeobecnou náhradu při vývozu, neobdrží-li ve lhůtě, stanovené v povolení, úplatu za vývozní dodávku. V povolení se určí též podmínky přechodu od jednoho způsobu zjišťování základu všeobecné náhrady při vývozu (podle přijatých úplat) ke druhému (podle účtovaných cen) a naopak. Povolení, aby podnikatel zdaňoval místo přijatých úplat ceny za dodávky a výkony účtované (§ 17, odst. 7 zákona), neopravňuje samo o sobě k tomu, aby byly u tohoto podnikatele brány za základ všeobecné náhrady při vývozu ceny účtované za vývozní dodávky.
(3) Jde-li o vývoz předmětu za účelem jeho výdělečného upotřebení v cizině (čl. 33, odst. 2 a 3), je základem všeobecné náhrady při vývozu:
1. u předmětu, kterého vývozce nabyl v tuzemsku od jiné osoby a jejž v nezměněném stavu vyvezl do ciziny, nákupní cena (čítajíc v to vedlejší výlohy, bez rozdílu, zda vývozce je platil dodavateli či osobě třetí) s připočtením skutečných výloh vývozcových za přepravu a pojištění zboží k československé celní hranici, pokud nejsou obsaženy již v nákupní ceně;
2. v ostatních případech cena, jakou obvykle platí překupníci v místě bydliště nebo sídla vývozcova a v době vývozu za předmět stejného nebo podobného druhu.