Průkaz nároku na náhradu vývozcům-obchodníkům
(1) Jde-li o náhradu vývozcům-obchodníkům (§ 22, odst. 3 zákona), jest vývozce povinen na výzvu příslušné berní správy prokázati:
1. skutečnost, že vyvezeného předmětu nabyl v tuzemsku od jiné osoby nebo že jej sám dovezl do tuzemska z ciziny a že stav nabytého nebo dovezeného předmětu nebyl změněn. Průkaz nutno podati původním účtem nebo, jde-li o předmět dovezený do tuzemska z ciziny, celními doklady a opisem prodejního účtu. Z obou účtů musí býti patrny údaje, které jsou nutny pro přezkoumání totožnosti a stavu vyvezeného předmětu, zejména druh, váha, množství a cena předmětu. Má-li berní správa pochybnosti o totožnosti a stavu vyvezeného předmětu, jest vývozce povinen podati průkaz řádnými obchodními nebo hospodářskými knihami a doklady k nim (též přepravními listinami nebo jejich duplikáty);
2. částku, která připadá z nákupní ceny předmětu na daň z obratu, nebo, jde-li o předmět dovezený do tuzemska z ciziny, částku, kterou vývozce zaplatil na dani z obratu při celním projednání. Průkaz nutno podati původním nákupním účtem a doklady o jeho zaplacení nebo celními doklady o zaplacení daně z obratu při dovozu;
3. vývoz předmětu do ciziny (čl. 4, odst. 3). Průkaz jest podati způsobem, stanoveným v čl. 4, odst. 6, 7 a 8, po případě způsobem povoleným vývozci podle čl. 4, odst. 10 nebo 11.
(2) Jde-li o vývoz předmětu, kterého vývozce nabyl v tuzemsku od jiné osoby, lze pro včítání podle § 22, odst. 3, 7, 8 a 10 zákona použíti částky ve výši daně z obratu, která připadá na prokázaně účtovanou nákupní cenu onoho předmětu. Nezáleží na tom, zda tato cena byla v splátkovém období, ve kterém byl předmět vyvezen do ciziny, zcela zaplacena či nikoliv. Nákupní cena musí však býti vyrovnána nejpozději koncem června kalendářního roku následujícího bezprostředně po kalendářním roce, ve kterém byl zmíněný předmět vyvezen do ciziny. Nebyla-li tato podmínka splněna, jest vývozce povinen vrátiti státu částku ve výši daně z obratu, která připadá na nákupní cenu nebo část nákupní ceny, neuhrazenou v uvedené lhůtě. Pro toto vrácení platí obdobně ustanovení čl. 36, odst. 3 a 4 s tou odchylkou, že rozhodným splátkovým obdobím je třetí čtvrtletí kalendářního roku následujícího bezprostředně po kalendářním roce, ve kterém byl zmíněný předmět vyvezen do ciziny.
(3) Jde-li o předmět, jehož bezprostřední dodávka na vývozce není dani z obratu podrobena (zejména z důvodu některého osvobození podle § 4, odst. 1 zákona), nemá vývozce nároku na náhradu vývozcům-obchodníkům.
(4) Berní správa může vývozce vyzvati, aby prokázal další skutkové okolnosti rozhodné pro posouzení jeho nároku na náhradu vývozcům-obchodníkům a pro přezkoumání správnosti částek této náhrady, uplatněných vývozcem v daňovém přiznání. Nevyhoví-li vývozce výzvě ve stanovené, nejméně 15denní lhůtě, ztrácí nárok na včítání; na tento následek musí však býti ve výzvě upozorněn.
(5) Uplatňuje-li vývozce u určitého předmětu jak nárok na náhradu vývozcům-obchodníkům tak i nárok na všeobecnou náhradu při vývozu (§ 22, odst. 6 zákona), jest povinen podati též průkaz uvedený v čl. 34.