Pojem a použití obecné ceny
(1) Cenou obecnou se rozumí cena, která se v době provedení dodávky nebo výkonu nebo v době celního projednání obvykle platí za předměty nebo výkony stejného nebo podobného druhu v místě bydliště nebo sídla dodavatele nebo toho, kdo výkon provádí, nebo v místě celního projednání, a to při dodávkách nebo dovozu ve velkém, cena ve velkém, při dodávkách nebo dovozu v malém, cena v malém.
(2) Při vlastní spotřebě, t.j. vezmou-li se bez úplaty předměty z vlastního podniku pro domácnost nebo pro jiné nevýdělečné upotřebení (darování atd.) nebo pro podnikatelovy zaměstnance, jest základem daně cena obecná (odstavec 1) v době, kdy předměty byly vzaty pro vlastní spotřebu.
(3) Poskytuje-li podnikatel svému zaměstnanci jako mzdu (plat) za práci nebo jako část mzdy (platu) za práci naturální požitky, ocení se tyto naturální požitky hodnotami, které jsou podkladem ocenění pro obor veřejnoprávního sociálního pojištění; není-li takového podkladu, ocení se zmíněné naturální požitky podle běžných spotřebitelských cen. Totéž platí pro oceňování naturálních požitků, které podnikatel poskytuje svému bývalému zaměstnanci, vdově po něm anebo sirotku (sirotkům) po nich jako součást odpočinkového, zaopatřovacího nebo jiného podobného platu anebo podpory.
(4) Jde-li o zdanitelné dodávky, výkony a vlastní spotřebu, jest berní správa oprávněna, zdá-li se jí přiznaná obecná cena nepřiměřenou, použíti za podmínek uvedených v § 19 zákona obecných cen stanovených odhadem.
(5) Jde-li o zdanitelný dovoz a neudal-li nebo neprokázal-li poplatník úplatu nebo obecnou cenu dováženého předmětu anebo zdá-li se udaná a prokázaná úplata nebo obecná cena celnímu úřadu nízkou, stanoví celní úřad (po případě po slyšení znalce) obecnou cenu částkou, kterou uzná za přiměřenou (§ 17, odst. 8, čtvrtá věta zákona).