Čl. 38
Ustanovení přechodná
(1) Nemůže-li tuzemský podnikatel prokázati vývoz, který byl podle jeho tvrzení proveden v době od 1. března 1946 do 31. prosince 1946, evidenční knihou o vývozu a vývozním prohlášením (čl. 4, odst. 6 až 8), stačí, prokáže-li jej jiným způsobem tak, že o provedení vývozu není pochybností.
(2) Pro poplatek z prodlení platí podle § 20, odst. 7, poslední věty zákona obdobně:
a) ustanovení § 271, odst. 3 zákona ze dne 15. června 1927, č. 76 Sb., o přímých daních, ve znění zákona ze dne 2. července 1936, č. 226 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon o přímých daních (dále jen "zák. o př. d."). Roční úhrn sazby poplatku z prodlení se stanoví ve výši 4 %;
b) ustanovení § 272 zák. o př. d.;
c) ustanovení odstavce 3 a odstavce 5, druhé až čtvrté věty vládního nařízení ze dne 4. února 1937, č. 15 Sb., kterým se provádí zákon o přímých daních (dále jen "prov. nař.") k § 271, odst. 2 zák. o př. d.;
d) ustanovení prov. nař. k § 271, odst. 7 zák. o př. d.
(3) Po dobu od účinnosti zákona až do dne, který stanoví ministr financí vyhláškou v Úředním listě republiky Československé, nebude dobropis podle § 21, odst. 6 zákona přiznáván. Byla-li však vyměřená daň nebo její příslušenství zčásti nebo zcela odepsána v důsledku rozhodnutí příslušného úřadu v řízení odvolacím nebo podle § 256, odst. 4 až 6 nebo podle § 256 a) nebo podle § 276, odst. 1 zák. o př. d. ve spojení s § 31 zákona, neopraví se poplatek z prodlení, ale přizná se poplatníkovi náhradní dobropis sazbou stanovenou pro poplatek z prodlení ke dnům stanoveným pro předpis tohoto poplatku, a to z částky odepsané daně (příslušenství) od její splatnosti až do vyrozumění poplatníka o odpisu, podléhal-li poplatník v této době zásadně poplatku z prodlení. Úřad jest povinen doručiti oprávněné osobě rozhodnutí o přiznání náhradního dobropisu nejdéle do dvou roků po uplynutí kalendářního roku, ve kterém vznikl její nárok na tento náhradní dobropis. Opominul-li úřad přiznati náhradní dobropis a neuplatnil-li poplatník nároku na tento dobropis do 4 let po uplynutí kalendářního roku, ve kterém vznikl tento nárok, nárok na náhradní dobropis zanikne.
(4) Ustanovení čl. 25 se nedotýkají povinnosti podnikatelovy podati zvlášť přiznání k dani z obratu (a dani přepychové) z dodávek a výkonů (dodávek a jiných plnění), jakož i z vlastní spotřeby, u nichž daňová povinnost vznikla před 1. březnem 1946. Toto přiznání jest podnikatel povinen podati u té berní správy, která jest podle čl. 29 místně příslušná, aby mu vyměřila za totéž daňové (vyměřovací) období daň z obratu z dodávek, výkonů a vlastní spotřeby, u nichž daňová povinnost vznikla po 28. únoru 1946.
(5) Místní příslušnost berní správy (čl. 29) k vyměření daně z obratu za kalendářní rok (daňové období) se vztahuje na daň z obratu, na kterou vznikl v tomtéž roce státu nárok, bez rozdílu, zda daňová povinnost vznikla před 1. březnem 1946 či po 28. únoru 1946.
(6) Vzniklá již místní příslušnost berní správy k vyměření daně z obratu (daně přepychové), na kterou vznikl státu nárok před 1. lednem 1946, nebo k vyměření dodatku k této dani zůstává nedotčena.
(7) Ustanovení odstavců 4 až 6 platí obdobně pro místní příslušnost berních úřadů.
(8) Vláda zmocňuje ministra financí, aby vyhláškou v Úředním listě republiky Československé stanovil na přechodnou dobu, že dodávky, vlastní spotřeba a dovoz jižního ovoce (čís. 9 až 18 cel. saz.) a rýže, neloupané a loupané, i rýže zlomkové (čís. 34 cel. saz.) podléhají dani z obratu o sazbě pouze 1 %.