VI.
Ústavní konformita legislativního procesu
24. V rámci řízení o návrhu na zrušení zákona či jeho části Ústavní soud zkoumá, zda byl napadený předpis přijat a vydán v mezích Ústavou stanovené kompetence a ústavně předepsaným způsobem (§ 68 odst. 2 zákona o Ústavním soudu). Ústavní soud konstatuje, že zákon č. 418/2009 Sb., jehož článkem II byl § 3 zákona č. 201/1997 Sb. doplněn o odstavec 9, tedy o napadené ustanovení, byl přijat a vydán v mezích Ústavou stanovené kompetence a ústavně předepsaným způsobem, resp. že v tomto řízení nezjistil nic, co by svědčilo pro závěr opačný. Ke stejnému závěru dospěl Ústavní soud také ve svém nálezu ze dne 7. 9. 2010 sp. zn. Pl. ÚS 12/10 (vyhlášen pod č. 269/2010 Sb.; veškerá citovaná judikatura Ústavního soudu je dostupná v elektronické databázi na http://nalus.usoud.cz). Ve vztahu k recentním závěrům Ústavního soudu v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 55/10 ze dne 1. 3. 2011 (vyhlášen pod č. 80/2011 Sb.) nutno podotknout, že stejně jako v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 12/10, jehož individuální závěry zůstaly nálezem sp. zn. Pl. ÚS 55/10 nedotčeny, neshledává Ústavní soud materiální porušení principů legislativního procesu v pouhé skutečnosti, že zákon byl projednán ve stavu legislativní nouze. Ústavní postavení opozice, resp. relevantní parlamentní menšiny nemohlo být dotčeno za situace, kdy návrh zákona byl schválen ze 188 přítomných poslanců 182 hlasy pro, proti 2 hlasy, resp. 142 hlasy pro, 3 hlasy proti ze 161 přítomných poslanců, tedy naprostou většinou všech poslanců. V posouzení této otázky je Ústavní soud vázán závěry nálezu sp. zn. Pl. ÚS 12/10.