IX.
Závěr
I s přihlédnutím k výše naznačené roli státních zástupců v trestním řízení a jejich stávajícímu postavení v rámci struktury státních orgánů neshledal Ústavní soud, že by napadené ustanovení zákona představovalo již porušení ústavního pořádku v intenzitě opravňující Ústavní soud k využití derogační pravomoci, která mu přísluší. Z důvodů vyložených v částech VII. a), b), c) tak byl návrh zamítnut podle § 70 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Vzhledem ke skutečnosti, že vedlejší účastníci v průběhu řízení připojili eventuální a kumulativní návrhy modifikující intertemporální účinky původního návrhu, pro nějž bylo řízení sp. zn. Pl. ÚS 17/10 zahájeno, na něž však v celém rozsahu dopadají rozhodovací důvody výše uvedené, nepojednává nyní Ústavní soud tyto návrhy samostatně (např. i z hledisek jejich formální projednatelnosti v již probíhajícím řízení vzhledem k procesnímu postavení vedlejších účastníků), nýbrž odmítá tyto návrhy v celém rozsahu jako zjevně neopodstatněné podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Materiálně Ústavní soud chápe předložené návrhy jako (oprávněný) požadavek vedlejších účastníků, aby se Ústavní soud vyrovnal s intertemporálními účinky svého eventuálního derogačního nálezu. V tomto Ústavní soud odkazuje např. na své stanovisko sp. zn. Pl. ÚS-st. 31/10 ze dne 14. 12. 2010 (vyhlášeno pod č. 426/2010 Sb.), které je příslibem, že se Ústavní soud bude k "časovým aspektům vykonatelnosti" svých nálezů důsledněji vyslovovat s přihlédnutím k individuálnímu charakteru věci, při vázanosti na tam vyslovené principy.
Předseda Ústavního soudu:
JUDr. Rychetský v. r.
Odlišná stanoviska podle § 14 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, zaujali k rozhodnutí pléna soudci Vlasta Formánková, Pavel Hollander, Vladimír Kůrka, Jan Musil, Pavel Rychetský a Eliška Wagnerová a k jeho odůvodnění soudce Vojen Güttler.
******************************************************************