7.1 Plynné přípravky (plynné směsi)
U plynných přípravků se bere v úvahu:
a) hodnocení fyzikálně-chemických vlastností,
b) hodnocení nebezpečnosti pro zdraví,
c) hodnocení nebezpečnosti pro životní prostředí.
7.1.1 Hodnocení fyzikálně-chemických vlastností
7.1.1.1 Hořlavost
Hořlavé vlastnosti těchto přípravků se stanoví metodami podle přímo použitelného předpisu Evropských společenství 2).
Tyto přípravky se klasifikují na základě výsledků provedených zkoušek a za použití kritérií uvedených v této příloze.
Avšak v případech, kdy se plynné přípravky vyrábějí na objednávku v malých množstvích, lze provést hodnocení hořlavosti plynných přípravků za použití následující výpočtové metody.
Složení plynné směsi, vyjádřené vzorcem:
A F + ..... + A F + ... A F + B I + ... B I + ... B I
1 1 i i n n 1 1 i i p p
kde:
A a B jsou molární zlomky,
i i
F je hořlavý plyn,
i
I je inertní plyn,
i
n je počet hořlavých plynů,
p je počet inertních plynů,
lze převést do tvaru, ve kterém všechna
I
i
(inertní plyny) jsou vyjádřena ekvivalentem dusíku za použití koeficientu
K
i
a kde ekvivalentní obsah nehořlavého plynu
A'
i
je vyjádřen následujícím vzorcem:
100
A' = A x (-----------)
i i
(A + K B )
i i i
Použitím hodnoty maximálního obsahu hořlavého plynu, který ve směsi s dusíkem dává složení, jež není hořlavé na vzduchu (Tci), lze získat následující výraz:
∑ A' /Tci ≤ 1
i i
Plynná směs je hořlavá, je-li hodnota výše uvedeného výrazu větší než jedna. Přípravek se klasifikuje jako extrémně hořlavý a přiřadí se věta R 12.
Koeficienty ekvivalence (K )
i
Hodnoty koeficientů ekvivalence K mezi inertními plyny
i
a dusíkem jsou uvedeny v tabulce č. 1.
Maximální obsah hořlavého plynu (Tci)
Hodnoty maximálních obsahů hořlavého plynu (Tci) jsou uvedeny
v tabulce č. 2.
Pokud hodnota Tci pro hořlavý plyn není uvedena v tabulce č. 2, použije se odpovídající dolní limit výbušnosti (LEL).
Jestliže pro daný hořlavý plyn neexistuje hodnota LEL, stanoví se za hodnotu Tci 1 % objemové.
Poznámky:
- Výše uvedený výraz lze použít pro odpovídající označení plynných přípravků, avšak nelze jej považovat za metodu nahrazující experimentální stanovení technických bezpečnostních parametrů.
- Navíc tento výraz neposkytuje informace o tom, zda lze bezpečně připravit směs obsahující oxidační plyny. Při odhadu hořlavosti podle výše uvedeného vzorce nejsou oxidační plyny brány v úvahu.
- Výše uvedený vzorec dává spolehlivé výsledky pouze v případě, že se hořlavé plyny vzájemně neovlivňují, pokud jde o jejich hořlavost. To musí být vzato do úvahy např. u halogenových uhlovodíků.
Tabulka č. 1: Koeficienty ekvivalence, Ki, mezi inertními
plyny a dusíkem
+------+------+------+------+------+------+------+------+------+------+------+------+
| Plyn | N | CO | He | Ar | Ne | Kr | Xe | SO | SF | CF | C F |
| | 2 | 2 | | | | | | 2 | 6 | 4 | 3 8 |
+------+------+------+------+------+------+------+------+------+------+------+------+
| K | 1,0 | 1,5 | 0,5 | 0,5 | 0,5 | 0,5 | 0,5 | 1,5 | 1,5 | 1,5 | 1,5 |
| i | | | | | | | | | | | |
+------+------+------+------+------+------+------+------+------+------+------+------+
Poznámka:
Pro ostatní nehořlavé a neoxidující plyny, jejichž molekuly jsou složeny ze tří nebo více atomů, se používá koeficient ekvivalence
K = 1,5.
i
Tabulka č. 2: Maximální obsah hořlavého plynu, Tci, ve směsi
s dusíkem, která není na vzduchu hořlavá
+------------------------------------+----------+-------------------------------------+----------+
| plyn | Tci | plyn | Tci |
| | (% obj.) | | (% obj.) |
+------------------------------------+----------+-------------------------------------+----------+
| vodík | 5,7 | vinylbromid | 6,8 |
| oxid uhelnatý | 20,0 | 1-chlor-1,1-difluorethan (R 142b) | 5,5 |
| methan | 14,3 | vinylfluorid | 3,2 |
| ethan | 7,6 | R 143a | 5,6 |
| ethylen | 6,0 | 1,1-difluorethan | 4,6 |
| butany | 5,7 | R 152a | 1,0 |
| propan | 6,0 | chlorethan | 4,3 |
| propeny | 6,5 | propadien | 2,1 |
| buteny | 5,5 | vinylmethylether | 2,7 |
| isobuten | 6,0 | cyklobutan | 2,0 |
| butadien | 4,5 | 1-methylbut-3-en | 1,8 |
| acetylen | 4,0 | fluorethan | 4,3 |
| 2,2-dimethylpropan (neopentan, | | vinylchlorid | 4,5 |
| tetramethylmethan) | 4,0 | dikyan | 7,0 |
| n-pentan a isopentan | 4,0 | arsin, arsenovodík | 5,6 |
| n-hexan | 3,5 | diboran | 1,0 |
| n-heptan | 2,0 | kyanovodík | 6,7 |
| n-oktan | 1,8 | karbonylsulfid | 14,0 |
| isooctan (2,2,4-trimethylpentan) | 1,8 | karbonyl niklu | 1,1 |
| n-nonan | 1,5 | fosfin, fosfan | 1,2 |
| N-dekan | 1,1 | monoethylamin | 4,8 |
| N-dodekan | 1,0 | dimethylamin | 3,5 |
| cyklopropan | 6,8 | trimethylamin | 2,5 |
| cyklohexan | 2,5 | methylenchlorid, dichlormethan | 10,0 |
| benzen | 4,2 | methylmerkaptan | 4,7 |
| toluen | 2,1 | R 1113 | 10,0 |
| methanol | 11,0 | tetrafluorethylen | 13,7 |
| ethanol | 5,8 | brommethan | 16,0 |
| aceton | 4,5 | ethylmethylether | 2,5 |
| diethylether | 3,4 | tetraethylolovo, | |
| | | tetraethylplumban | |
| dimethylether | 3,7 | | 2,2 |
| 2,2-dimethylbutan | 2,4 | trifluorethylen | 13,1 |
| methylamin | 6,8 | selenovodík, selan | 1,0 |
| methylformiat, mravenčan | | methylsilan | 1,4 |
| methylnatý | 7,0 | silan | 1,0 |
| methylacetat, octan methylnatý | 4,3 | monochlorsilan | 1,0 |
| ethylformiat, mravenčan ethylnatý | 3,9 | dichlorsilan | 4,5 |
| ethylacetat, octan ethylnatý | 4,3 | german, GeH | 1,0 |
| | | 4 | |
| methylethylketon | 2,0 | ethylenoxid | 3,1 |
| sirovodík | 5,2 | propylenoxid | 2,0 |
| sirouhlík | 1,5 | ethylacetylen | 1,8 |
| fluormethan | 3,7 | methylacetylen | 1,4 |
| 1,1-difluorethylen (R1132a) | 6,8 | | |
+------------------------------------+----------+-------------------------------------+----------+
7.1.1.2 Oxidační vlastnosti
Stanovení oxidačních vlastností plynných směsí se provede podle následující hodnotící metody.
Principem metody je porovnání oxidačního potenciálu plynů ve směsi s oxidačním potenciálem kyslíku ve vzduchu. Koncentrace plynů ve směsi je dána v % objemových.
Předpokládá se, že plynná směs je stejně velký nebo větší oxidační činidlo než vzduch, je-li splněna následující podmínka:
∑ x C ≥ 21
i i i
kde:
x je koncentrace plynu v objemových %
i
C je koeficient kyslíkového ekvivalentu.
i
V případě platnosti výše uvedené nerovnosti se přípravek klasifikuje jako oxidující a přiřadí se mu věta R 8.
Koeficienty ekvivalence mezi oxidačními plyny a kyslíkem
Koeficienty Ci, používané při výpočtu pro stanovení oxidační kapacity určitých plynů směsi, s ohledem k oxidační kapacitě kyslíku ve vzduchu, jsou následující:
O 1
2
N O 0,6.
2
Jestliže pro danou látku není uvedena žádná hodnota koeficientu Ci, přiřadí se jí hodnota 40.