§ 45c
Vracení daně v rámci zahraniční pomoci
(1) Obsahuje-li mezinárodní smlouva o nenávratné zahraniční pomoci, kterou je Česká republika vázána, ustanovení, že zahraniční pomoc bude osvobozena od daně nebo že z prostředků zahraniční pomoci nesmí být hrazena daň, má osoba, která takovou daň zaplatila, nárok na vrácení zaplacené daně (dále jen "vrácení daně").
(2) Osoba, která má nárok na vrácení daně podle odstavce 1, uplatní nárok podáním žádosti, která musí obsahovat:
a) obchodní jméno žadatele, u právnických osob sídlo, u fyzických osob bydliště a místo podnikání, liší-li se od bydliště,
b) daňové identifikační číslo, případně rodné číslo žadatele,
c) daňový doklad podle § 2 odst. 2 písm. q) nebo doklad o nákupu zboží nebo služeb, který byl vystaven plátcem,
d) doklad o zaplacení daně,
e) potvrzení vydané Ministerstvem financí, případně subjektem, který má oprávnění Ministerstva financí, o zařazení nakoupeného zboží nebo poskytnuté služby v rámci nenávratné zahraniční pomoci a o původu finančních prostředků.
V žádosti, kterou podává zahraniční osoba, která nemá v tuzemsku sídlo ani bydliště, (dále jen "zahraniční osoba"), nemusí být uvedeno daňové identifikační číslo, případně rodné číslo. Nárok na vrácení daně má i plátce, který ve prospěch zahraniční osoby uskutečnil zdanitelné plnění a podle § 10 uplatnil daň na výstupu, pokud o vrácení daně tato zahraniční osoba nepožádá. V tomto případě nebude žádost obsahovat doklad o zaplacení, ale musí být v žádosti touto zahraniční osobou potvrzeno, že žádost o vrácení daně neuplatní. Tímto potvrzením nárok na vrácení daně zahraniční osobě zaniká.
(3) Na dokladu o nákupu zboží nebo služeb je plátce poskytující zdanitelné plnění povinen uvést
a) své obchodní jméno, sídlo, popř. bydliště nebo místo podnikání,
b) své daňové identifikační číslo,
c) rozsah a předmět zdanitelného plnění,
d) datum uskutečnění zdanitelného plnění,
e) sazbu daně,
f) výši daně.
(4) Osoba, která má nárok na vrácení daně, podává žádost místně příslušnému finančnímu úřadu s výjimkou zahraniční osoby, 48d) která předloží žádost Finančnímu úřadu pro Prahu 1.
(5) Osoba, která žádá o vrácení daně podle odstavce 1, má pro tento účel postavení daňového poplatníka bez povinnosti se registrovat jako daňový subjekt.
(6) Nárok na vrácení daně lze uplatnit nejdéle do 15 měsíců od konce kalendářního měsíce, ve kterém se zdanitelné plnění uskutečnilo. Neuplatní-li se nárok na vrácení daně do 15 měsíců od konce kalendářního měsíce, ve kterém se zdanitelné plnění uskutečnilo, nárok zaniká.
(7) Osobě, která má nárok na vrácení daně, se vrátí daň do 30 dnů ode dne následujícího po podání žádosti. Je-li podaná žádost neúplná nebo vzniknou-li pochybnosti o správnosti, pravdivosti nebo průkaznosti podané žádosti, správce daně vyzve osobu, která má nárok na vrácení daně, aby je ve lhůtě, kterou správce daně stanoví, odstranila. Správce daně daň nevrátí, dokud nebudou odstraněny vady a pochybnosti týkající se podané žádosti. Lhůty stanovené k odstranění vad a pochybností se nezapočítávají do běhu lhůty stanovené pro vrácení daně.
(8) Pokud plátce uplatní nárok na vrácení daně podle odstavců 1 až 7, nezahrne tuto daň ve výši uplatňovaného nároku do daně na vstupu v daňovém přiznání.
(9) Prodá-li osoba, která není plátcem, zboží, u kterého uplatnila nárok na vrácení daně podle odstavců 1 až 7, je povinna odvést daň příslušnému finančnímu orgánu ve výši vrácené daně, a to do 25 dnů od konce kalendářního měsíce, ve kterém zboží prodala.