Čl.3
(1) Smluvní strany se zavazují po vzniku dvou samostatných států uznávat na svém území platnost dokladů vydávaných příslušnými správními orgány druhé smluvní strany v následujícím rozsahu:
a) občanský průkaz (identifikační karta) jako doklad totožnosti, doklad o státní příslušnosti k jednomu z nově vzniklých států a jako cestovní doklad ke vstupu a pobytu na území druhého smluvního státu,
b) řidičské průkazy jako doklady o tom, že občan je oprávněn řídit motorová vozidla příslušné skupiny, a to po dobu šesti měsíců,
c) technické průkazy motorových (přípojných) vozidel jako doklady o tom, že se vozidlo shoduje se schváleným typem nebo byla schválena jeho technická způsobilost, a to pouze do té doby, než dojde ke změně právní úpravy podmínek provozu vozidel na pozemních komunikacích. Vozidlo s tímto dokladem bude převedeno do evidence smluvní strany za předpokladu, že je v řádném technickém stavu.
(2) Vozidlo uvedené do provozu na pozemních komunikacích jedné smluvní strany, které nepodléhá evidenční povinnosti, bude uznáváno za způsobilé k provozu na pozemních komunikacích druhé smluvní strany za předpokladu, že pro vozidlo vydal výrobce nebo příslušný správní orgán technické osvědčení a je v řádném technickém stavu.