§ 40
(1) Stát odpovídá za škodu osobě, která poskytla pomoc policistům na jejich žádost nebo s jejich vědomím (dále jen "poškozený"). Stát se této odpovědnosti může zprostit jen tehdy, způsobil-li si tuto škodu poškozený úmyslně.
(2) Došlo-li u poškozeného k újmě na zdraví nebo smrti, postupuje se podle předpisů o odškodňování pracovních úrazů pracovníků. Vláda České a Slovenské Federativní Republiky může nařízením stanovit, ve kterých případech a v jakém rozsahu
a) náleží poškozenému, vedle nároků podle pracovněprávních předpisů, jednorázové mimořádné odškodnění,
b) se zvyšuje jednorázové odškodnění náležející podle pracovněprávních předpisů pozůstalým po poškozeném, a kdy lze takové odškodnění přiznat osobám, které byly na poškozeného odkázány výživou.
(3) Poškozenému se hradí též škoda na věcech, která mu vznikla v souvislosti s poskytnutou pomocí. Přitom se hradí skutečná škoda, a to uvedením v předešlý stav. Není-li to možné nebo účelné, hradí se v penězích. Poškozenému může být přiznána i úhrada nákladů spojených s pořízením nové věci náhradou za věc poškozenou.
(4) Stát hradí i škodu, kterou poškozený způsobil v souvislosti s pomocí poskytnutou policistům.
(5) Stát odpovídá i za škody způsobené železniční policií nebo policistou v souvislosti s plněním jejich úkolů stanovených tímto zákonem. To neplatí, jestliže ke způsobení škody došlo v důsledku protiprávního jednání poškozeného.
(6) Náhradu škody poskytuje za železniční policii a její policisty v zastoupení státu ministerstvo.