§ 1
(1) Devisoví tuzemci (§ 2 zákona ze dne 11. dubna 1946, č. 92 Sb., o vázaném devisovém hospodářství), kterým byla vyplacena v korunách nebo v říšských markách hodnota částek poukázaných jim z ciziny jako záloha na plnění dodávkových nebo některých jiných smluv, a to
a) v době od 1. října 1938 do 5. května 1945 na území republiky Československé, obsazeném v roce 1938 německou brannou mocí, nebo
b) v době od 1. října 1940 do 5. května 1945 v ostatních částech zemí České a Moravskoslezské, nebo jejich právní nástupci, jsou-li rovněž devisovými tuzemci, jsou povinni vrátit tuto zálohu jako plnění, kterého se jim dostalo pod tlakem okupace, do tří měsíců ode dne, kdy tento zákon nabude účinnosti, tuzemskému peněžnímu ústavu (peněžnímu podniku), který jim ji vyplatil, nebo jeho právnímu nástupci, pokud do uvedeného dne nesplnili závazek ze smlouvy, v souvislosti s níž byl poukaz z ciziny proveden. Splnili-li svůj závazek jen zčásti, nejsou povinni vrátit vyplacenou zálohu do výše částky zúčtované na plnění, které se uskutečnilo. Obdržel-li peněžní ústav (peněžní podnik), který zálohu vyplatil, nebo přímo příjemce zálohy úhradu od Národní banky nebo od filiálky Říšské banky, zřízené na československém území, buďtež zálohy vráceny Národní bance Československé v Praze.
(2) Ustanovení předchozího odstavce se nevztahuje na poukazy provedené z Německé říše v jejích hranicích z konce roku 1937 smluvní stranou, která tam měla bydliště nebo sídlo.
(3) Povinnost stanovená v odstavci 1 netýká se částek, které byly odvedeny jako nadměrné zisky bývalému ministerstvu hospodářství a práce, po případě podle směrnic německého ministra hospodářství. O vrácení těchto částek, pokud ještě nevplynuly do státní pokladny, se dohodne Národní banka Československá v Praze s ministerstvy zahraničního obchodu a financí. Nedojde-li k dohodě, rozhodne vláda.