§ 23.
(1) Stane-li se obvodní lékař následkem oslepnutí nebo následkem jiné těžké a nevyhojitelné nemoci bez svého úmyslného zavinění neschopným k další službě a jakémukoliv jinému výdělku nebo stane-li se neschopným ke službě nebo zemře následkem úrazu utrpěného bez svého úmyslného zavinění, platí předpisy §§ 62 a 63 služební pragmatiky, ve znění zákona ze dne 17. prosince 1919, č. 2 Sb. z. a n. z r. 1920.
(2) Zemře-li obvodní lékař v počáteční době (§ 19, odst. 3) úrazem, jejž utrpěl ve službě beze své úmyslné viny, a jsou-li splněny předpoklady stanovené v §u 62, odst. 2, č. 1 až 4, služební pragmatiky, obdrží jeho pozůstalí zaopatřovací platy, pokud by jim příslušely, kdyby tento lékař byl po prvých třech rocích služby dále ustanoven, a to vdova ve výši nejnižší výměry vdovské pense po obvodním lékaři, sirotci příspěvek na výchovu, po případě sirotčí pensi, vyplývající z uvedené vdovské pense.