§ 3
(1) Výplaty z vkladní knížky smí peněžní ústav provésti jen, předloží-li se mu vkladní knížka. Každý, kdo předloží vkladní knížku znějící na doručitele, jest pokládán i bez průkazu totožnosti za řádného držitele a bude mu vyplacena žádaná částka, pokud není výplatě na překážku řízení umořovací, soudní nebo jiný úřední zákaz vydaný podle zákonného ustanovení. Peněžní ústav může výplatu odepříti, je-li žádána osobou, proti níž je důvodné podezření, že nabyla vkladní knížky trestným činem. Při úplné výplatě vkladu se vkladní knížka majiteli nevrací.
(2) Výplaty vkladů mohou býti podle stanov nebo jednacího řádu peněžního ústavu vázány (vinkulovány) zejména na podpis, heslo, průkazní lístek nebo na skutečnost, o níž jest jisto, že nastati musí.
(3) O umoření vkladních knížek platí obdobně příslušná ustanovení § 23 zákona ze dne 23. září 1930, č. 143 Sb., o Poštovní spořitelně, ve znění předpisů jej měnících a doplňujících.