§ 4
(1) Na návrh povinného odloží exekuční soud zcela nebo zčásti exekuční úkony jakéhokoliv druhu na dobu, kterou určí, je-li odkladu naléhavě třeba v zájmu dlužníka, který beze své viny není s to závazek splnit, a lze-li na věřiteli spravedlivě žádat, aby vymáhání nároku bylo zcela nebo zčásti odloženo.
(2) Návrh na odklad nemá odkladný účinek, soud však může návrhu tento účinek přiznati, má-li za to, že bude návrhu pravděpodobně vyhověno.
(3) Povoluje odklad exekučních úkonů může soud, je-li to poměry odůvodněno, uložiti dlužníku určité splátky, jejichž výši a dobu splatnosti stanoví. Odklad podle odstavce 1 je nepřípustný, byla-li již povolena platební lhůta podle §§ 2 nebo 3.
(4) Změní-li se podstatně poměry, které byly rozhodné pro úpravu podle odstavců 1 a 3, může soud na návrh rozhodnutí změnit nebo zrušit.
(5) Doba odkladu exekuce se nevčítá do lhůt, jejichž uplynutí je podle zákona pro věřitele spojeno s právní újmou.