§ 266.
(1) Ručení podle předchozích ustanovení (§§ 264 a 265) uplatní se na platební výzvou vyměřovacího úřadu, z které lze se s odkládacím účinkem odvolati jak co do přípustnosti ručení, tak co do celkového výpočtu vymáhaných částek k finančnímu úřadu II. stolice, jenž rozhodne s konečnou platností. V případech § 264, odst. 1, č. 1 a v případech § 265 není třeba platební výzvy, jde-li o konkursní nebo vyrovnávací řízení proti ručiteli nebo o exekuční prodej zavazeného objektu.
(2) Způsob, jakým se ručení uplatní, řídí se podle toho, o jaký případ ručení jde; při věcném ručení za daň rentovou uloží se poplatníkovu dlužníkovi, aby požitků tak dlouho nevyplácel, až zadržená částka stačí na úhradu nedoplatku, a aby zadržené částky odvedl státní pokladně; v tomto případě není také odpočet vzájemných pohledávek proti poplatníkovi s dotčenými požitky přípustným. Obdobné platí i o uplatnění věcného ručení pro daň důchodovou s příslušenstvím podle § 265, odst. 6 s tím rozdílem, že poplatníkův dlužník je tu povinen uhrazovati státní pokladně za lékaře dlužnou daň důchodovou v přednostním pořadí.
(3) Vymáhání pravoplatně uložených platů z důvodů ručení děje se týmiž orgány a týmž způsobem jako vymáhání daně u původního dlužníka; rovněž vztahuje se na tyto pohledávky ustanovení o promlčení podle tohoto zákona.