§ 263.
(1) V daňových věcech, zejména co do podávání přiznání, mohou jednati zmocněnci, nežádá-li zákon nebo finanční úřad opak. Zmocněnci, jimiž mohou býti svéprávní českoslovenští příslušníci, práva volebního nezbavení, nechť odevzdají písemnou plnou moc bez kolku, znějící na zastupování ve věcech daňových. Svéprávný manžel může býti zmocněncem druhého manžela, nehledíc na státní příslušnost.
(2) Osoby, o kterých jest úřadu (komisi) známo, že se zabývají pokoutnictvím, nelze jako zmocněnce připustiti; odmítnouti lze osoby nezpůsobilé k účelnému jednání písemnému nebo ústnímu. Ustanovení § 330, odst. 8, první věty platí tu obdobně.
(3) Svazy (ústředí) společenstev (družstev) mající revisní právo podle zákona o revisi výdělkových a hospodářských společenstev a jiných spolků, pokud se týče podle zákonů o úpravě poměrů družstev v zemi Slovenské a Podkarpatoruské, jsou oprávněny zastupovati přičleněná společenstva (družstva) i bez průkazu plné moci.
(4) Spoluvlastníci nebo společníci (§ 261, odst. 1) nebo dílčí vlastníci budovy nebo spoluvlastníci jinakého jmění jsou povinni pro účely výnosových daní jmenovati úřadu svého zmocněnce; nestalo-li se tak, pokládá se každý za zmocněnce ostatních.
(5) Svéprávný manžel pokládá se za zmocněnce své manželky žijící s ním ve společné domácnosti, ledaže by manželka vzhledem k svému jmění byla postavena pod opatrovnictví jiné osoby než manžela nebo že by se této domněnce výslovně opřela.
(6) Byla-li pozůstalost odevzdána, jest každý z dědiců povinen zúčastniti se jednání týkajícího se přímých daní zůstavitele nebo pozůstalosti; ustanovení § 260, odst. 1 zůstává tím nedotčeno.
(7) Poplatníci, kteří se zdržují trvale v cizině, jsou povinni jmenovati zmocněnce bydlícího v tuzemsku; totéž platí, má-li podnikatel sídlo v cizině a nezřídil-li v tuzemsku zastupitelství (representace).