§ 249.
(1) Místní příslušnost vyměřovacích úřadů se řídí:
a) U daně důchodové podle bydliště poplatníkova v poslední den kalendářního roku (obchodního období), pokud se týče v den zániku daňové povinnosti. Měl-li poplatník několik bydlišť v tuzemsku, rozhoduje místo, v němž byl pramen, pokud se týče největší pramen důchodu; nebylo-li v tuzemsku takových pramenů nebo jde-li o jinaké pochybné případy, rozhoduje bydliště, v němž poplatník přebýval delší dobu.
Pro poplatníka, který neměl v rozhodný den v tuzemsku bydliště, jest rozhodným místo, kde byl v ten den pramen důchodu, pokud se týče největší pramen důchodu; nebylo-li v tuzemsku takových pramenů nebo jde-li o jinaké pochybné případy, rozhoduje místo, v němž poplatník v kalendářním roce (obchodním období) přebýval delší dobu.
b) U všeobecné daně výdělkové, pokud zákon nic jiného nestanoví, podle místa, kde se poplatník zdaňuje důchodovou daní, nebo kde by se důchodovou daní zdaňoval, kdyby jí byl podroben.
Jde-li o podnik společenský, jehož společníci se zdaňují daní důchodovou v obvodu různých vyměřovacích úřadů, rozhodne finanční úřad II. stolice, přihlížeje ku přáním společníky podniku projeveným, o tom, který z úřadů přicházejících v úvahu při důchodové dani jednotlivých společníků jest příslušným pro všeobecnou daň výdělkovou společenského podniku; jsou-li společníci zdaňováni daní důchodovou v obvodu různých finančních úřadů II. stolice, rozhodne o příslušnosti pro všeobecnou daň výdělkovou společenského podniku týmž způsobem ministerstvo financí.
U podniků nefysických osob, které zásadně nejsou podrobeny důchodové dani, jest rozhodno pro vyměření všeobecné daně výdělkové místo, kde bylo sídlo, není-li ho, místo, kde byla ústřední správa těchto osob v tuzemsku v poslední den kalendářního roku (obchodního období), pokud se týče v den zániku daňové povinnosti.
c) U zvláštní daně výdělkové podle místa, kde bylo sídlo v poslední den kalendářního roku (obchodního období), pokud se týče v den zániku daňové povinnosti.
Bylo-li sídlo podnikatelovo v rozhodný den v cizině, platí za sídlo jeho sídlo tuzemského zastupitelství (representace) nebo zmocněnce jmenovaného podle § 263, odst. 7.
d) U daně pozemkové a domovní podle místa, kde byla nemovitost, a jde-li o budovu, která ležela v obvodu dvou nebo více vyměřovacích úřadů, podle místa, kde ležela větší její část v poslední den kalendářního roku, pokud se týče v den zániku daňové povinnosti.
e) U daně rentové přímo vybírané, podle týchž zásad jako pod písm. a), po případě podle sídla poplatníkova, u daně rentové vybírané srážkou u dlužníka podle místa, kde se dani podrobené požitky vyplácejí nebo ve prospěch věřitele připisují.
f) U daně z tantiem podle místa, kde se dávce podrobené požitky vyplácejí nebo ve prospěch věřitele připisují, u daně z vyššího služného podle týchž zásad, jako pod písm. a).
(2) V případech, kde nestačí pro stanovení příslušnosti ustanovení odstavce 1, rozhoduje o příslušnosti úřadů a komisí ministerstvo financí.
(3) Daň se předepíše v berní obci, v níž leželo v rozhodný den místo určující příslušnost podle odstavců 1 a 2, pokud zákon nic jiného nestanoví.