I.
Shrnutí předmětu řízení
1. Mezinárodní federace fotbalových asociací (dále jen jako "FIFA") považuje své stanovy za "ústavu FIFA a světového fotbalu" (citováno dle WEATHERHILL, Stephen. Principles and Practice in EU Sports Law. Oxford: OUP, 2017, s. 10). Prohlášení přiléhavě vyjadřuje přesvědčení sportovního prostředí, že sportovní pravidla a předpisy mají fungovat celosvětově, a být tak co nejvíce nezávislé na státech. Nakonec posouzení ofsajdu ve fotbalovém zápase by mělo proběhnout podle stejných kritérií při derby Štěpánova s Horkou v olomouckém okresním přeboru i ve finále mistrovství světa mezi Francií a Argentinou. Podle tohoto pojetí se sport má ideálně řídit autonomním souborem právních norem (tzv. sportovním právem či lex sportiva), který vykazuje dostatečnou míru věcné i procesní legitimity, aby mohl být aplikován bez ingerence vnitrostátního a pokud možno i mezinárodního práva. Ani největší obhájci tohoto přístupu nicméně nemohou ignorovat realitu přetrvávajícího mocenského monopolu států. Regulace v oblasti sportu se naopak v mnoha ohledech bez zásahu vnitrostátního práva neobejde. Výsledek, kombinující požadavky na promítnutí četných specifických prvků sportu do partikulárních vnitrostátních právních řádů, způsobuje mnohdy jen obtížně řešitelné rozpory (podrobněji HAMERNÍK, Pavel. Sportovní právo: Hledání rovnováhy mezi specifickou sportovní úpravou a platným právem. Praha: Ústav státu a práva, 2012, zejména s. 5 až 17).
2. Posuzovaná věc zapadá do představeného komplexního schématu a přenáší jej na ústavněprávní úroveň. Zákonodárce z popudu českého sportovního prostředí připravil a schválil novelu zákona č. 115/2001 Sb., o podpoře sportu, ve znění pozdějších předpisů, (dále též jen jako "ZPS" či "zákon o podpoře sportu"), jejímž cílem bylo mj. zefektivnit řídící strukturu několik let předtím založené Národní sportovní agentury (dále též jen jako "Agentura") a zejména za účelem zlepšení podmínek boje proti dopingu v České republice zákonně ukotvit existenci Národního rozhodčího soudu pro sport (dále též jen jako "Soud pro sport"). Podle navrhovatelky se změny obsažené v novele protiví zvyklostem českého právního řádu a porušují vybraná základní práva (zejména autonomii sportovních organizací) a zásady zaručené ústavním pořádkem.