I.
Dne 10. září 1994 podal navrhovatel Ústavnímu soudu ústavní stížnost směřující proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 19. ledna 1994 sp. zn. 12 C 519/93, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 9. června 1994 sp. zn. 22 Co 223/94. Těmito rozsudky byla zamítnuta jeho žaloba proti České advokátní komoře se sídlem v Praze 1, Národní tř. 16, kterou se domáhal zapsání do seznamu advokátních koncipientů České advokátní komory v Praze. Rozsudky obou soudů zamítly jeho žalobu a uznaly právem názor České advokátní komory, že dle § 3 odst. 1 písm. b) a dle § 30 písm. b) zákona České národní rady č. 128/1990 Sb., o advokacii, lze zapsat do seznamu advokátů, resp. advokátních koncipientů pouze osoby, jež nezískaly vysokoškolské vzdělání jinde než na právnické fakultě vysoké školy se sídlem v České a Slovenské Federativní Republice (nyní v České republice, resp. v Slovenské republice).
Protože navrhovatel je absolventem Vysoké školy Sboru národní bezpečnosti, který též složil rigorózní zkoušku na právnické fakultě a má titul JUDr., má za to, že jde o diskriminaci, která má svůj základ ve výše uvedené formulaci § 3 a 30 zákona České národní rady č. 128/1990 Sb., požadující vysokoškolské vzdělání "na právnické fakultě". Navrhovatel uplatnil názor, že citovaná ustanovení zákona vyjádřená slovy "na právnické fakultě" jsou protiústavní, již v odvolacím řízení. Městský soud však tehdy nedospěl k závěru, že zákon, jehož má být použito, je v rozporu s ústavním zákonem, a proto nepoužil ustanovení čl. 95 odst. 2 Ústavy, aby věc předložil k rozhodnutí Ústavnímu soudu.
Proto spojil navrhovatel svou ústavní stížnost ve smyslu § 74 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, s návrhem na zrušení tohoto ustanovení pro rozpor s čl. 3 a 4 Ústavy a čl. 1, čl. 3 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod. Jde o ustanovení, která prohlašují Listinu základních práv a svobod za součást ústavního pořádku, stanoví, že základní práva a svobody jsou pod ochranou soudní moci, upravují princip rovnosti v právech a zakazují diskriminaci. Protiústavnost spatřuje navrhovatel zejména též v porušení principu rovnosti ve smyslu čl. 4 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, podle něhož zákonná omezení základních práv a svobod musí platit stejně pro všechny případy, které splňují stanovené podmínky. Uvádí případ osoby, která se stejným vzděláním jako on sám se mohla stát advokátem.
Svůj názor pak stěžovatel formuloval do návrhu na zrušení slov "na právnické fakultě", a to jak v § 3, tak i v § 30 zákona České národní rady č. 128/1990 Sb.