Článek 23
Zákaz diskriminace
1. Státní příslušníci jednoho smluvního státu nebudou podrobeni ve druhém smluvním státě žádnému zdanění nebo jakýmkoliv povinnostem s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a s ním spojené povinnosti, kterým jsou nebo mohou být podrobeni státní příslušníci tohoto druhého státu, kteří jsou, zejména s ohledem na rezidenci, ve stejné situaci. Toto ustanovení se bez ohledu na ustanovení článku 1 rovněž použije na osoby, které nejsou rezidenty jednoho nebo obou smluvních států.
2. Zdanění stálé provozovny, jež má podnik jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě, nebude v tomto druhém státě nepříznivější než zdanění podniků tohoto druhého státu, které vykonávají tytéž činnosti.
3. Pokud se nebudou aplikovat ustanovení článku 9 odst. 1, článku 11 odst. 5 nebo článku 12 odst. 6, budou úroky, licenční poplatky a jiné výlohy placené podnikem jednoho smluvního státu rezidentu druhého smluvního státu odčitatelné pro účely stanovení zdanitelných zisků takového podniku za stejných podmínek, jako kdyby byly placeny rezidentu prvně zmíněného státu.
4. Nic v tomto článku nebude vykládáno jako závazek jednoho smluvního státu, aby přiznal:
a) rezidentům druhého smluvního státu jakékoliv osobní úlevy, slevy a snížení daně, které přiznává svým vlastním rezidentům; nebo
b) státním příslušníkům druhého smluvního státu takové osobní úlevy, slevy a snížení daně, které přiznává svým vlastním státním příslušníkům, kteří nejsou rezidenty prvně zmíněného státu nebo jiným osobám, jak může být stanoveno v daňových zákonech prvně zmíněného státu.
5. Podniky jednoho smluvního státu, jejichž jmění je zcela nebo zčásti, přímo nebo nepřímo vlastněno nebo kontrolováno jedním nebo více rezidenty druhého smluvního státu, nebudou podrobeny v prvně zmíněném státě žádnému zdanění nebo jakýmkoliv povinnostem s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a s ním spojené povinnosti, kterým jsou nebo mohou být podrobeny ostatní podobné podniky prvně zmíněného státu.
6. Jestliže smluvní stát přiznává v souladu s jeho státní politikou a kritérii daňové úlevy svým státním příslušníkům určené k podpoře ekonomického nebo sociálního rozvoje, nebude to vykládáno jako diskriminace podle tohoto článku.