XXIII.1.2 Definice
Zkoušená látka: jakákoli látka, ať již výchozí látka, nebo příslušné transformační produkty.
Transformační produkty: všechny látky vznikající při biotických a abiotických transformačních reakcích zkoušené látky, včetně
CO
2
a látek, které jsou přítomny ve vázaných reziduích.
Vázaná rezidua: sloučeniny v půdě, rostlině nebo v živočichu, které po extrakci zůstávají v matrici ve formě výchozí látky nebo jejího metabolitu (jejích metabolitů) nebo transformačních produktů. Metoda extrakce nesmí podstatně měnit samotné sloučeniny nebo strukturu matrice. Povahu vazeb lze částečně vyjasnit extrakcí spojenou se změnami v matrici a náročnými analytickými technikami. Dosud byly tímto způsobem vyjasněny např. kovalentní, iontové a adsorpční vazby a rovněž záchyty. Tvorba vázaných reziduí obecně podstatně snižuje biologickou přístupnost a dostupnost (viz literatura 12) [upraveno podle IUPAC 1984 (viz literatura 13)].
Aerobní transformace: reakce, ke kterým dochází za přítomnosti kyslíku (viz literatura 14).
Anaerobní transformace: reakce probíhající s vyloučením molekulárního kyslíku (viz literatura 14).
Půda: směs minerálních a organických chemických složek oživená malými organismy (většinou mikroorganismy), přičemž organické složky obsahují sloučeniny s vysokým obsahem uhlíku a dusíku a vysokou molekulovou hmotností. Lze pracovat s dvěma formami půdy:
a) s neporušenou půdou, jak v průběhu času vznikla, s charakteristickými vrstvami různých druhů půdy;
b) s porušenou půdou, která se obvykle vyskytuje na obdělávaných polích v případě, že se vzorky odebírají vyrýváním a používají se v této zkušební metodě (viz literatura 14).
Mineralizace: úplný rozklad organické sloučeniny na
CO , H O
2 2
za aerobních podmínek a na
CH , CO a H O
4 2 2
za anaerobních podmínek. V souvislosti s touto metodou, při níž se používají sloučeniny značené radioisotopy, se mineralizací rozumí rozsáhlý rozklad molekuly, při němž se radioisotopy uhlíku oxidují za tvorby odpovídajícího množství
14
CO
2
(viz literatura 14).
Poločas:
t ,
0,5
je čas, za který dojde k 50 % transformaci zkoušené látky, jestliže lze transformací popsat kinetikou prvního řádu; nezávisí na počáteční koncentraci.
DT
50
(doba odbourání 50): doba, za kterou se počáteční koncentrace zkoušené látky sníží o 50 %; liší se od poločasu
t ,
0,5
pokud transformace neprobíhá podle kinetiky prvního řádu.
DT
75
(doba odbourání 75): doba, za kterou se počáteční koncentrace zkoušené látky sníží o 75 %.
DT
90
(doba odbourání 90): doba, za kterou se počáteční koncentrace zkoušené látky sníží o 90 %.