XIII.1.2 Definice a jednotky
Biokoncentrace/Bioakumulace je nárůst koncentrace zkušební látky v organismu (v jeho specifické tkáni) nebo na něm vzhledem ke koncentraci zkušební látky v okolním médiu.
Bioakumulační faktor (BCF nebo
K )
B
je koncentrace zkušební látky v rybách nebo na nich nebo v jejich specifikovaných tkáních
(C v μg/ml (ppm))
f
dělená koncentrací chemikálie v okolním médiu
(C v μg/ml (ppm)),
w
a to v každém okamžiku fáze příjmu při této zkoušce.
Bioakumulační faktor v rovnovážném stavu
(BCF nebo K )
SS B
se po dlouhou dobu výrazně nemění; koncentrace zkušební látky v okolním médiu je po tuto dobu konstantní.
Plató nebo rovnovážný stav je stav dosažený tehdy, je-li při grafickém vyjádření křivka časové závislosti koncentrace zkušební látky v rybách
(C )
f
rovnoběžná s časovou osou a tři po sobě jdoucí analýzy
C
f
vzorků odebraných v intervalech alespoň dvou dnů se neliší více než o ± 20 % a není-li mezi těmito třemi dobami odběru žádný výrazný rozdíl. Analyzují-li se sdružené vzorky, požadují se čtyři po sobě jdoucí analýzy. V případě zkušebních látek, jejichž příjem probíhá pomalu, jsou vhodnější sedmidenní intervaly.
Bioakumulační faktory vypočtené přímo z rychlostních konstant kinetiky
(k /k )
1 2
se nazývají kinetické koncentrační faktory
(BCF ).
k
Rozdělovací koeficient oktanol-voda
(P )
ov
je rovnovážný poměr mezi rozpustností chemikálie v n-oktanolu a ve vodě (metoda A.8) a označuje se také jako
K
ow
Logaritmus hodnoty
P
ov
se používá jako ukazatel potenciálu chemikálie bioakumulovat se ve vodních organismech.
Expozice nebo fáze příjmu je časový úsek, během něhož jsou ryby vystaveny působení zkušební chemikálii.
Rychlostní konstanta příjmu
(k )
1
je číselná hodnota definující rychlost nárůstu koncentrace zkušební látky v testovacích rybách nebo na nich (nebo v jejich specifikovaných tkáních), jsou-li ryby této chemikálii vystaveny
(k
1
-1
se vyjadřuje ve jednotce den ).
Po-expoziční nebo vylučovací fáze je časový úsek po přemístění testovacích ryb z média obsahujícího zkušební látku do média, které tuto látku neobsahuje, během něhož se studuje vylučování látky z testovacích ryb (nebo její čistý úbytek v nich).
Rychlostní konstanta vylučování
(k )
2
je číselná hodnota definující rychlost poklesu koncentrace zkušební látky v testovacích rybách (nebo v jejich specifikovaných tkáních) po jejich přemístění z média obsahujícího zkušební látku do média, které tuto látku neobsahuje
(k
2
-1
se vyjadřuje ve jednotce den ).