§ 260.
Přestupku se dopustí, pokud čin není přísněji trestný:
a) zaměstnavatel, jenž nevyhoví včas bez náležité omluvy povinnosti ohlašovací, nařízené tímto zákonem nebo neučiní tak správně (§ 18, odst. 1., písm. a); oznámení podané u nepříslušné pojišťovny není přestupkem,
b) zaměstnavatel, který bez náležité omluvy nesplní vůbec nebo splní jenom nedostatečně povinnost vésti, uschovávati a předkládati mzdové záznamy,
c) zaměstnavatel, který vědomě účtuje pojištěnci při výplatě více na pojistném, nežli je přípustno podle tohoto zákona,
d) zaměstnavatel neb orgán pojišťovny, jenž sjednal s pojištěncem smlouvu, kterou práva vyplývající pro pojištěnce z tohoto zákona mají býti obmezena nebo zkrácena,
e) kdo poruší povinnost mlčeti uloženou mu tímto zákonem (§§ 15, 68 a 82),
f) kdo v řízení o přiznání pojistné dávky udá něco, o čem ví nebo při obyčejné péči může věděti, že není pravdivo,
g) kdo docílí pojistné dávky simulací,
h) kdo nevyhoví jiné povinnosti uložené mu tímto zákonem.