§ 145.
(1) Nemocenská pojišťovna může místo dávek podle § 95, I. a II., čís. 1. a 2., poskytnouti na své útraty léčení a ošetřování v nemocnici. V tom případě jest povinna na vlastní náklad dopraviti nemocného do nemocnice i zpět do jeho obydlí, byl-li nemocný propuštěn z nemocnice, ač není vyhojen, a neuplynula-li ještě doba, po kterou nemocný měl nárok na dávky nemocenské (ústavní zaopatření).
(2) K odevzdání do nemocnice je třeba svolení nemocného. Nezletilý nemocný, překročivší sedmnáctý rok věku, může dáti svolení sám; za mladší nezletilé nemocné uděluje je přednosta domácnosti.
(3) Svolení není však třeba,
a) nežije-li nemocný ve společné domácnosti se členy rodiny,
b) vyžaduje-li nemoc ošetření a péče, jež v domácnosti nemocného nemohou býti poskytnuty,
c) vyžaduje-li toho druh nemoci, zejména jde-li o nemoc nakažlivou,
d) jednal-li nemocný proti předpisům, vydaným o chování se nemocných a dozoru nad nimi, nebo proti příkazu ošetřujícího lékaře,
e) vyžaduje-li stav nebo jednání nemocného jeho stálého pozorování.