§ 109.
(1) Nárok na důchod invalidní má pojištěnec, je-li invalidním.
(2) Za invalidního podle tohoto zákona se považuje, kdo pro nemoc nebo jiné vady tělesné nebo duševní, nepřivoděné úmyslně, nemůže prací přiměřenou jeho silám, schopnostem, výcviku a dosavadnímu povolání vydělati ani třetinu toho, co tělesně a duševně zdravý zaměstnanec téhož druhu s podobným výcvikem v témže obvodě obyčejně vydělává.
(3) Je-li invalidita důsledkem nemoci, odpočívá nárok na invalidní důchod, pokud má pojištěnec nárok na nemocenské.