§ 57.
Právo na náhradu.
(1) Kdo zasáhne do původského práva, je povinen, učinil-li tak svou vinou, nahraditi oprávněnému škodu tím způsobenou, jakož i ušlý zisk. Také může soud oprávněnému k jeho žádosti podle svého volného uvážení přiznati přiměřené odškodné za utrpěné příkoří nebo jiné osobní újmy. V případě §u 30 nastupuje za ně provozovací honorář.
(2) Právo na náhradu podle odstavce prvního se promlčuje ve třech letech ode dne, kdy poškozený zvěděl o způsobené škodě a o škůdci a, nenabyl-li vědomosti o škodě neb o škůdci, ve třiceti letech od zásahu.