§ 23.
Dovolené užití díla.
Do původského práva nezasahuje, kdo:
1. zpracovav cizí dílo v nové dílo původní nakládá svým zpracováním způsobem vyhrazeným původci;
2. bez pozměny zřejmého jejich smyslu uvede doslovně (cituje) jednotlivá místa nebo části vydaného díla. Nutno však udati původce neb užitý pramen;
3. převezme do samostatného literárního celku, který jest svou podstatou dílem vědeckým, v rozsahu účelem toho ospravedlněném, jednotlivá drobná vydaná díla nebo jednotlivé náčrtky a obrazy z vydaných děl toliko k vysvětlení textu, nepřesahuje-li převzatá část nejvýše tiskový arch díla, z něhož byla převzata.
Totéž platí o sbírkách, které byly uspořádány z vydaných děl několika původců k potřebě školní, vyučovací nebo kostelní.
Vesměs nutno udati užitý pramen a také původce, je-li na díle udán;
4. uvede pouhý obsah vyšlého díla nebo přednášky původcem anebo s jeho vůli veřejně proslovené; nutno však udati původce neb užitý pramen;
5. otiskne již vydaný text náležející k hudebnímu dílu, buď ve spojení s hudebním dílem anebo pro jeho provozování, je-li tento účel z otisků patrný a nezakázal-li původce takového užití na díle, z něhož otisk se stal; nutno při tom udati původce neb užitý pramen. Vyňaty jsou však texty oratorií, kantát, oper, operet a zpěvoher vůbec;
6. zhotoví jednotlivé rozmnoženiny pro vlastní potřebu, nemaje úmyslu získati z nich příjmů;
7. užije vydaného díla při samostatné přednášce vědecké nebo při veřejném přednesu k účelům školským a výchovným.