§ 16.
(1) Původce může převésti původské právo omezeně nebo neomezeně na osoby jiné právním jednáním mezi živými nebo na případ smrti. Převede-li původce nebo ten, kdo vstoupil v jeho právo dědictvím aneb odkazem, právo původské na osobu jinou, zůstává převodci přes to právo na ochranu nemajetkových zájmů původských podle ustanovení tohoto zákona. Zanikne-li převedené právo v osobě nabyvatelově nebo jeho právních nástupců před tím, než projde doba ochranná, nabývá převodcovo právo rozsahu původního.
(2) Nabyvatel původského práva není oprávněn něco připojiti, zkrátiti nebo jinak změniti na díle samém, na jeho označení nebo na pojmenování původce, není-li o tom úmluvy. Přípustné jsou jen změny, k nimž převodce práva nemůže podle poctivosti a víry odepříti svolení. To platí zejména též o veřejném provozování děl divadelních, hudebních a kinematografických.
(3) Díla, která mají všeobecný význam pro umění, vzdělání nebo povznesení obyvatelstva, nesmějí býti po původcově smrti tak změněna nebo zpracována, že by to bylo zřejmě na újmu jejich vážnosti nebo hodnoty. Korporacím veřejným i soukromým, do jejichž činnosti podle předpisů nebo stanov náleží péče o zájmy literární, hudební neb umělecké, přísluší po smrti původce takových děl, není-li tu právního nástupce původcova neb opomíjí-li zakročiti, právo časově neomezené, domáhati se proti každému pořadem soukromého práva soudního výroku, aby bylo zamezeno nebo zakázáno takové zneužití díla. Další žaloby proti téže osobě pro totéž zneužití nejsou přípustny, jakmile byla věc u příslušného soudu zahájena nebo pravoplatně rozhodnuta.