§ 5
Limity znečišťování a přípustná tmavost kouře
(1) Emisní limit je nejvýše přípustné množství znečišťující látky vypouštěné do ovzduší ze zdroje znečišťování vyjádřené jako hmotnostní nebo objemová koncentrace znečišťující látky v odpadních plynech nebo hmotnostní tok znečišťující látky za jednotku času nebo hmotnostní množství znečišťující látky vztažené na jednotku produkce.
(2) Imisní limit je nejvýše přípustná hmotnostní koncentrace znečišťující látky obsažená v ovzduší.
(3) Depoziční limit je nejvýše přípustné množství znečišťující látky usazené po dopadu na jednotku plochy zemského povrchu za jednotku času.
(4) Přípustná tmavost kouře je nejvýše přípustný stupeň znečištění ovzduší při spalování paliv vyjádřený zbarvením kouřové vlečky.
(5) Seznam znečišťujících látek, kategorizaci zdrojů znečišťování a limity znečišťování pro zdroje uvedené v § 3 odst. 2 písm. a) až c) a přípustnou tmavost kouře vyhlásí Ministerstvo životního prostředí obecně závazným právním předpisem. Imisní limity a způsob jejich kontroly vyhlásí Ministerstvo životního prostředí a Ministerstvo zdravotnictví po vzájemné dohodě.
(6) Vyhlášené emisní limity lze zpřísnit nejdříve za pět let od jejich účinnosti a zpřísnění musí být vyhlášeno nejpozději tři roky přede dnem stanoveným jako den nabytí účinnosti zpřísněného limitu. Emisní limity pro znečišťující látky nebo zdroje znečišťování, které dosud nebyly stanoveny, musí být vyhlášeny nejméně tři roky přede dnem stanoveným jako den nabytí jejich účinnosti.
(7) Emisní limity pro mobilní zdroje znečišťování uvedené v § 3 odst. 1 písm. b) stanoví Ministerstvo dopravy obecně závazným právním předpisem.
(8) Množství vypouštěných znečišťujících látek ze zdroje se zjišťuje měřením, nebo se stanoví bilančním výpočtem. Měření se provádí v místě, za kterým již nedochází k dalšímu čištění nebo ředění vypouštěných plynů. Podrobnosti o místě a způsobu měření stanoví zvláštní předpis.