Článek 15
1. Dávky v případě pracovního úrazu nebo nemoci z povolání je povinen poskytovat podle právních předpisů pro něj platných se započtením dob zaměstnání (pojištění), získaných na území obou smluvních stran, příslušný orgán té smluvní strany, jejíž právní předpisy o sociálním zabezpečení (pojištění) se vztahovaly na oprávněného v době pracovního úrazu, popřípadě v době vzniku nemoci z povolání. Pracoval-li pojištěnec na území obou smluvních stran v zaměstnání vystaveném škodlivému působení, vyvolávajícímu některou nemoc z povolání, je povinen poskytnout dávku příslušný orgán té smluvní strany, jejíž právní předpisy o sociálním zabezpečení (pojištění) se na oprávněného vztahovaly v době, kdy naposledy v takovém zaměstnání pracoval.
2. Nastane-li u pracujícího, který má sníženou pracovní schopnost v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání, další pokles pracovní schopnosti následkem nového pracovního úrazu nebo jiné nemoci z povolání, je povinen poskytnout dávku se zřetelem na celkové snížení pracovní schopnosti příslušný orgán té smluvní strany, jejíž právní předpisy o sociálním zabezpečení (pojištění) se na oprávněného vztahovaly v době tohoto dalšího snížení pracovní schopnosti. Nedosahoval-li by důchod, který by se měl takto stanovit, výše důchodu dříve přiznaného, bude dosavadní důchod vyplácen i nadále.
3. Dojde-li pro zhoršení zdravotního stavu k dalšímu poklesu pracovní schopnosti způsobenému pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, aniž by bylo došlo k novému pracovnímu úrazu nebo nemoci z povolání, je povinen provést změnu výše důchodu orgán, který důchod vyplácí, a to i tehdy, jestliže v době, kdy zhoršení stavu nastalo, se na oprávněného vztahovaly právní předpisy o sociálním zabezpečení (pojištění) druhé smluvní strany.