§ 22
(1) Za živitele rodiny se považuje:
a) jediný syn (též osvojený nebo nevlastní), jsou-li otec i matka výdělku neschopni,
b) jediný vnuk, jsou-li děd i bába výdělku neschopni a nemají-li dětí výdělku schopných,
c) jediný vlastní nebo nevlastní bratr sourozenců zcela osiřelých a výdělku neschopných,
d) otec dvou nebo více dětí,
e) jediný schovanec, jsou-li pěstouni výdělku neschopni a nemají-li vlastních dětí nebo vnuků (vnuček) výdělku schopných, jestliže výživa těchto osob závisí zcela na žadateli a žadatel je prokázaně živí.
(2) Ustanovení odstavce 1 se vztahuje také na osoby, které sice mají sourozence, kteří jsou však buď mladší než 17 let nebo jsou neschopni výdělku nebo nemohou pro početnou rodinu, nepříznivé výdělkové poměry nebo proto, že vůbec nejsou výdělečně činní, samy živit osoby, které jsou svou výživou odkázány na žadatele.
(3) O mužích starších než 60 let a o ženách starších než 55 let má se vždy za to, že jsou neschopni výdělku.
(4) V případech uvedených v odstavcích 2 a 3 rozhoduje stáří rodinných příslušníků ke dni 31. prosince roku, v němž byla žádost podána.