§ 26.
(1) Pohledávky z neemisních zápůjček (úvěrů), uvedené v § 1, odst. 2, č. 3 vládního nařízení ze dne 21. prosince 1935, č. 249 Sb., jakož i ty pohledávky z neemisních zápůjček (úvěrů), které předcházejí v knihovním pořadí pohledávky napřed uvedené a pro které příslušejí dlužníku úlevy podle téhož nařízení, předpokládajíc, že podle úmluvy, sjednané před 1. listopadem 1935, mají býti postupně spláceny, ať v pravidelných časových splátkách, či jinak, nemohou býti věřitelem přesto, že mu přísluší právo je vypověděti, vypověděny ke dni dřívějšímu než k 31. prosinci 1941, dokud jsou řádně placeny dohodnuté splátky na kapitál a náležité úroky s vedlejším plněním, jakož i dokud jsou řádně plněny i ostatní závazky, které dlužník se zřetelem na zápůjčku (úvěr) na sebe vzal; úroky s vedlejším plněním jsou náležité, činí-li tolik, kolik bylo dohodnuto, nejvýš ovšem tolik, kolik v době od 1. listopadu do 31. prosince 1935 připouští vládní vyhláška ze dne 12. dubna 1933, č. 59 Sb., pokud se týče vládní nařízení ze dne 29. května 1933, č. 85 Sb., v době od 1. ledna 1936 do 30. června 1940 vládní nařízení ze dne 21. prosince 1935, č. 238 Sb., a od 1. července 1940 toto nařízení.
(2) Tato ochrana nepřísluší dlužníku, který - byť závazek řádně se svým majetkem hospodařiti na sebe nevzal - o udržení hodnoty částí svého majetku, jež řádné splnění závazků ze zápůjčky (úvěru) zajišťují nebo se zřetelem na něž byla zápůjčka (úvěr) poskytnuta, náležitě nepečuje, zejména opomine je pojistiti proti zkáze ohněm, anebo dokonce je poškozuje anebo jinak znehodnocuje, zcizuje, zatěžuje nebo zavléká anebo vůbec se svým majetkem nakládá tak povážlivým způsobem, že splnění závazků ze zápůjčky (úvěru) jest zřejmě ohrožováno.