§ 23.
(1) Úprava úrokových sazeb podle ustanovení první a druhé hlavy týká se také vkladů uložených a zápůjček (úvěrů) poskytnutých před i. červencem 1940. Úrokové sazby pro zápůjčky (úvěry) nabudou účinnosti:
a) při úrokové splatnosti napřed, až v příčině úroků splatných po 30. červnu 1940;
b) při úrokové splatnosti pozadu, pouze v příčině úroků připadajících na dobu po témž dni.
(2) Ustanovení § 5, odst. 2, věty čtvrté a dalších a § 15, odst. 2, věty čtvrté a dalších platí také, byla-li výpověď' tam dotčených vkladů dána před 1. červencem 1940 a teprve po tomto dni dospěje.
(3) Byla-li před 1. červencem 1940 uzavřena zápůjčka anuitní, t. j. taková, při níž jest platiti částku, která zahrnuje jak úrok, tak i splátku na jistinu, jest dlužník zavázán platiti nadále jen částku, která se rovná smluvené splátce na jistinu a úroku podle příslušné, nejvýše přípustné sazby, ačli smluvený úrok není nižší.
(4) Je-li dlouhodobá hypoteční zápůjčka, uzavřená před 1. červencem 1940, jen zčásti zajištěna v zákonné jistotě [§§ 280 a 1874 obč. zák.; § 10, č. 2, písm. c) zákona ze dne 22. prosince 1922, č. 391 Sb., kterým se mění některá ustanovení o poručenstvu a opatrovnictví], platí sazba stanovená pro hypoteční zápůjčky takto zajištěné jen pro tuto část zápůjčky; pokud se strany nedohodnou na jiném, jest splátky na jistinu takové zápůjčky účtovati na tu její část, ze které jest platiti úrok vyšší.
(5) Byla-li z dlouhodobé zápůjčky, poskytnuté peněžním ústavem (peněžním podnikem) před 1. květnem 1933 nebo jiným věřitelem před 1. červnem 1933, učiněna srážka vyšší než 1% ze zápůjčkové částky, nelze se z důvodu úpravy poplatku podle § 8, odst. 1, pokud se týče podle § 17, odst. 1, domáhati vrácení částky, která byla nad uvedenou sazbu zaplacena.