§ 20.
(1) Utrpí-li podnik, který je v chodu, opatřením podle § 4, odst. 1, písm. i) těžkou hospodářskou škodu, musí mu Svaz poskytnouti přiměřené odškodnění (nikoliv náhrada škody podle pojmu ustanovení obecného občanského zákona a obchodního zákona). Odškodnění může býti poskytnuto též propachtovatelům podniku. O tom, vznikla-li taková škoda, a o výši náhrady, jakož i o jejím rozdělení, rozhodne, nedojde-li k dohodě, ministerstvo zemědělství po slyšení Svazu.
(2) Nárok na odškodnění není
a) za hospodářské újmy, jež vznikají všeobecnými nařízeními podle § 4, odst. 1, písm. i),
b) za poškození, jež vznikají tím, že nějakým opatřením došlo k omezení nebo k zastavení podniků, které vznikly bez schválení okresního úřadu po 21. září 1939, po případě u podniků obchodujících s rybami a u podniků obchodujících se střevy, které vznikly bez schválení ministerstva zemědělství po 6. září 1940,
c) za poškození, jež vznikají tím, že bylo zakázáno další vedení podniku podle § 18, odst. 2,
d) v tom rozsahu, bylo-li poškození spoluzaviněno nehospodárným nebo nespolehlivým chováním postiženého.
(3) Poskytnuté odškodnění může Svaz se souhlasem ministerstva, zemědělství rozvrhnouti zcela nebo zčásti na členy, kteří mají z opatření, o něž jde, prospěch, a to podle míry jejich prospěchu.