§ 1
(1) Stupeň zdravotního postižení vyjadřuje míru funkční poruchy způsobující omezení nebo znemožnění uspokojování běžných životních potřeb fyzické osoby v závislosti na věku, pohlaví a sociálních a kulturních potřebách; funkční poruchou se rozumí nedostatek tělesných, smyslových nebo duševních schopností.
(2) Stupně zdravotního postižení vyjádřené v procentech se stanoví podle druhů zdravotního postižení uvedených v příloze, která je součástí této vyhlášky.
(3) Stupeň zdravotního postižení, které v příloze není uvedeno, se stanoví podle takového zdravotního postižení uvedeného v příloze, které je s ním mírou funkční poruchy a důsledků způsobujících omezení nebo znemožnění uspokojování běžných životních potřeb nejvíce srovnatelné.