III.
Vyjádření účastníků řízení
11. Ústavní soud podle § 69 zákona o Ústavním soudu zaslal návrh komorám Parlamentu České republiky jako účastníkům řízení, jakož i vládě a Veřejnému ochránci práv jako orgánům, které jsou oprávněny vstoupit do řízení jako vedlejší účastníci řízení.
12. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky (dále jen "Poslanecká sněmovna") ve svém vyjádření uvádí, že platné znění § 284 odst. 1, § 285 odst. 1 a 3 a § 289 odst. 3 trestního zákoníku (v napadených částech) bylo schváleno zákonem č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, který projednávala Poslanecká sněmovna v 5. volebním období jako sněmovní tisk č. 410. Návrh zákona byl v Poslanecké sněmovně schválen ve třetím čtení dne 11. 11. 2008 (ze 152 přítomných poslanců hlasovalo 120 pro, 23 proti), po schválení Senátem Parlamentu České republiky (dále jen "Senát") (ve znění schváleném Poslaneckou sněmovnou) byl přijatý zákon podepsán prezidentem republiky. Následně byl zákon řádně vyhlášen ve Sbírce zákonů. Ustanovení § 284 a 285 trestního zákoníku byla (nikoli v napadených částech) dílčím způsobem novelizována zákonem č. 86/2015 Sb., který v těchto ustanoveních přizpůsobil terminologii trestního zákoníku nové terminologii občanského zákoníku. Aplikace § 284, 285 a 289 trestního zákoníku byla zásadním způsobem ovlivněna nálezem Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 13/12.
13. Senát ve svém vyjádření uvádí, že návrhem napadená ustanovení jsou součástí trestního zákoníku již od jeho přijetí. Ustanovení § 284 odst. 1 a § 285 odst. 1 došla sice drobné změny v důsledku novelizace provedené zákonem č. 86/2015 Sb., kterým se mění zákon č. 279/2003 Sb., o výkonu zajištění majetku a věcí v trestním řízení a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, šlo však o čistě legislativně-technickou úpravu užité terminologie v souladu s novým občanským zákoníkem, která není z hlediska posuzovaného návrhu nikterak relevantní. Poslanecká sněmovna postoupila návrh trestního zákoníku Senátu dne 12. 12. 2008. Lhůta třiceti dnů pro projednání návrhu zákona Senátem podle čl. 46 odst. 1 Ústavy tudíž skončila dnem 12. 1. 2009. Senát návrh trestního zákoníku schválil ve znění postoupeném mu Poslaneckou sněmovnou na své třetí schůzi v sedmém funkčním období usnesením č. 78 ze dne 8. 1. 2009. V hlasování č. 4 se pro schválení postoupeného znění návrhu trestního zákoníku vyslovilo 74 ze 76 přítomných senátorů. Proti byl jeden senátor a jeden z přítomných senátorů se hlasování zdržel. Návrh zákona byl tedy Senátem přijat v mezích Ústavou stanovené kompetence a ústavně předepsaným způsobem. Problematika určitosti stanovení skutkových podstat předmětných drogových deliktů nebyla při jednání Senátu předmětem rozpravy k návrhu trestního zákoníku. Uvedená problematika byla nicméně diskutována v rozpravě k návrhu zákona publikovanému jako zákon č. 112/1998 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, a zákon České národní rady č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. Uvedeným zákonem byl mimo jiné do trestního zákona vložen § 187a, jímž došlo k zakotvení právní úpravy trestného činu přechovávání omamné nebo psychotropní látky nebo jedu, a to prostřednictvím odstavce 1. Předmětem diskuse v Senátu byla především otázka vhodnosti samotné kriminalizace přechovávání drog takříkajíc pro vlastní potřebu (ačkoli toto slovní spojení součástí citovaného ustanovení nebylo, na rozdíl od platného a účinného § 284 odst. 1 trestního zákoníku), vystoupení některých senátorů a senátorek se však věnovala přímo problematice neurčitosti pojmu "množství větší než malé". Senát návrh zákona nakonec schválil ve znění postoupeném mu Poslaneckou sněmovnou na své druhé schůzi v prvním funkčním období usnesením č. 25 ze dne 18. 3. 1998. Pro schválení návrhu zákona se vyslovilo 40 z přítomných 71 senátorů. Proti bylo 21 senátorů, 10 se hlasování zdrželo.
14. Vláda usnesením ze dne 30. 11. 2020 č. 1237 schválila svůj vstup do řízení a zmocnila ministryni spravedlnosti, aby ve spolupráci s ministrem vnitra a národní protidrogovou koordinátorkou vypracovala vyjádření k návrhu.
15. Ve svém vyjádření vláda nejprve vyjadřuje své pochybnosti o aktivní legitimaci navrhovatele k podání návrhu, neboť má za to, že 1. napadená ustanovení lze ústavně konformně interpretovat, 2. případný derogační výrok Ústavního soudu by nevedl k odlišnému výsledku v právním posouzení navrhovatelem projednávaných (konkrétních) jednání obžalovaných a 3. postup navrhovatele je v rozporu s principem předvídatelnosti soudního rozhodování a ochrany legitimního očekávání procesních stran podkladových řízení, a tím i s právem na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny.
16. Dále vláda nesdílí závěry navrhovatele o rozpornosti jím napadených částí ustanovení trestního zákoníku s ústavním pořádkem. Nesouhlasí s návrhem na zrušení § 289 odst. 3 trestního zákoníku ve slovech "a jaké je jejich množství větší než malé ve smyslu § 285", neboť je přesvědčena, že napadená právní úprava splňuje limity podzákonné normotvorby, jak je formuloval Ústavní soud v řadě svých rozhodnutí. Tedy že 1. nařízení nesmí vybočovat ze zákonných mezí a ani s výslovným souhlasem zákonodárce není vláda oprávněna nařízením upravovat otázky stojící mimo předmět prováděného zákona [srov. nález ze dne 9. 2. 2010 sp. zn. Pl. ÚS 6/07 (N 20/56 SbNU 207; 66/2010 Sb.)], 2. nařízení by se mělo držet v mezích plynoucích přinejmenším z účelu a smyslu zákona, 3. zákonodárce by měl v zákoně projevit vůli k úpravě nad zákonný standard [srov. nález ze dne 25. 10. 1995 sp. zn. Pl. ÚS 17/95 (N 67/4 SbNU 157; 271/1995 Sb.)], 4. nařízením nelze ukládat primární práva a povinnosti (čl. 4 odst. 1 Listiny) nebo stanovovat meze základních práv a svobod (čl. 4 odst. 2 Listiny) [srov. nález ze dne 10. 7. 1996 sp. zn. Pl. ÚS 35/95 (N 64/5 SbNU 487; 206/1996 Sb.) nebo nález sp. zn. Pl. ÚS 13/12]. Vláda podotýká, že přestože akceptuje nosné důvody odůvodnění nálezu sp. zn. Pl. ÚS 13/12, tak nedílnou součástí zásady nullum crimen sine lege je i zásada nullum crimen sine lege scripta, kterou musí zákonodárce též reflektovat (a v napadené právní úpravě ji i podle názoru vlády reflektoval). Připomíná komentářovou literaturu k zásadě nullum crimen sine lege a zejména pak odlišná stanoviska soudců Jana Musila a Vladimíra Kůrky k nálezu sp. zn. Pl. ÚS 13/12, s jejichž obsahem se ztotožňuje. Vláda je přesvědčena, že napadenými ustanoveními je prostřednictvím trestního zákoníku zákonodárcem stanovena určitá hranice, která slouží k rozlišení, zda jednání bude či nebude považováno za trestné (čímž je vyhověno zásadě nullum crimen sine lege), a zároveň je prostřednictvím výslovného zmocnění vlády k vydání nařízení zajištěno jednotné posuzování tohoto znaku trestnosti na celém území České republiky, a tím i maximální možná míra právní jistoty a předvídatelnosti práva (čl. 1 odst. 1 Ústavy, čl. 2 odst. 2 Listiny) pro adresáty právní normy.
17. Vláda se nepřiklání ani k návrhu na zrušení § 284 odst. 1 trestního zákoníku ve slovech "větším než malém" a § 285 odst. 1 a 3 trestního zákoníku ve slovech "větším než malém" a "ve větším rozsahu". Nesouhlasí jak s tvrzeními navrhovatele, že užití relativně neurčitých pojmů v § 284 a 285 trestního zákoníku není vhodné, neboť ponechává adresáta trestněprávní normy v nejistotě, tak ani s tím jeho míněním, že užívání neurčitých pojmů v hmotném právu (trestním) není obvyklé. Má za to, že užívání neurčitých pojmů je naopak v právu nezbytné a zákonodárce využívá této možnosti relativně často (a to i v trestním právu), a to zejména z důvodu, aby bylo možné reagovat na dynamicky se měnící podmínky a variabilitu životních situací. K tomu odkazuje na nález ze dne 25. 9. 2018 sp. zn. Pl. ÚS 18/17 (N 156/90 SbNU 525; 261/2018 Sb.), podle kterého používání tzv. neurčitých pojmů zákonodárcem je postaveno na tom, že jejich konkrétní obsah naplňuje až aplikační činnost orgánů veřejné moci, aniž by to mělo znamenat v právním státě porušení ústavního pořádku (např. právní jistoty). V opačném případě by bylo nemožné efektivně realizovat veřejnou správu. Podle vlády je zjevné, že napadená právní úprava umožňuje ústavně konformní výklad neurčitých právních pojmů, což také připouští samotný Ústavní soud v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 13/12. Ústavní soud již dovodil, že z ústavně-právního hlediska nepovažuje za potřebné přijetí nové právní úpravy, neboť i samotná rozhodovací právní praxe obecných soudů může dodatečně učinit danou trestněprávní normu předvídatelnou pro její adresáty, aniž by ji tak bylo možno označit za neurčitou, a tedy odporující zásadě nullum crimen sine lege. Vláda zdůrazňuje, že je přitom nezpochybnitelnou úlohou soudů, aby se ujaly interpretace neurčitých právních pojmů, a rozptýlily tak případné přetrvávající pochybnosti, což tyto (s výjimkou navrhovatele) i činí.
18. V závěru vyjádření vláda poukazuje na to, že vyhovění návrhu by nejenom učinilo právní úpravu obsaženou v napadených ustanoveních trestního zákoníku nesrozumitelnou, ale vedlo by i k faktickému zásadnímu zpřísnění politiky státu v oblasti postihu drogové kriminality a závislostního chování způsobeného užíváním nelegálních návykových látek. Podle jejího mínění by se vyhověním návrhu jakékoliv přechovávání omamných látek konopí, pryskyřice z konopí nebo psychotropní látky obsahující jakýkoli tetrahydrokanabinol, izomer nebo jeho stereochemickou variantu a nedovolené pěstování rostlin konopí stalo trestným, resp. posouzení trestnosti by bylo závislé na individuálním rozhodnutí Policie České republiky, státního zastupitelství a soudů, což je stav sice ústavně konformní, avšak z pohledu právní jistoty občanů nevhodný. Dalším (negativním) důsledkem vyhovění návrhu by podle vlády byla faktická překrytí skutkových podstat trestných činů a přestupků v dané oblasti a další podstatné snížení míry právní jistoty.
19. Ze shora uvedených důvodů vláda navrhuje, aby Ústavní soud podaný návrh zamítl s tím, že kdyby dospěl k závěru, že zrušení napadených částí ustanovení trestního zákoníku je pro jejich rozpor s ústavním pořádkem nezbytné, bylo by vhodné zároveň přistoupit k časovému odkladu derogačních účinků takového nálezu.
20. Ústavní soud zaslal obdržená vyjádření navrhovateli k replice. Navrhovatel tohoto svého práva využil a v replice uvedl, že souhlasí s Poslaneckou sněmovnou, že nález sp. zn. Pl. ÚS 13/12 ovlivnil zásadním způsobem aplikaci § 284, 285 a 289 trestního zákoníku. K aktivní legitimaci zdůraznil, že skutkové podstaty § 284 a 285 trestního zákoníku mají být aplikovány v předmětných trestních věcech. Nabízené ústavně souladné výklady § 284 a 285 trestního zákoníku se opírají o protichůdná východiska, která jsou vzájemně neslučitelná, což je podle něj neakceptovatelné, neboť to mimo jiné odporuje požadavku harmonie právního řádu a rovnosti před zákonem. Dodal, že nabízí-li vláda obecným soudům postup podle čl. 95 odst. 1 Ústavy, tedy možnost neaplikovat nařízení vlády, tak tímto postupem, užitým pro výklad těchto skutkových podstat trestných činů, by se dále zvyšovala nejistota adresátů právních norem. Jednotná měřítka platná na území celého státu podle jeho mínění vyúsťují ve výsledky, které svědčí o širokém rozptylu hranic trestnosti a kvalifikované trestnosti a nabízí otázku, zda se z hlediska adresátů předmětných skutkových podstat výklad neustálil v nejistotě, byť jsou v jednotlivých případech všechna rozhodnutí pečlivě odůvodněna. K návrhu na zrušení § 289 odst. 3 trestního zákoníku opětovně poukázal na nález sp. zn. Pl. ÚS 13/12 a k užití relativně neurčitých pojmů poznamenal, že si je vědom, že užití těchto pojmů je běžnou metodou právní regulace, a to i v trestním právu hmotném, že však platí, že adresát trestněprávní normy musí mít dopředu alespoň v hrubých rysech představu, že dopustí-li se toho kterého jednání, půjde o jednání trestné, resp. kvalifikovaně trestné. Skutkové podstaty trestných činů uvedené v § 284 a 285 trestního zákoníku takovému požadavku podle něj v současné podobě nedokáží dostát. Navrhovatel je přesvědčen, že jeho návrh nesměřuje ani ke snížení právní jistoty, ani ke zpřísnění právní regulace, ačkoli vláda dovozuje opak.
21. Veřejný ochránce práv na výzvu Ústavního soudu podle § 69 odst. 3 zákona o Ústavním soudu sdělil, že svého práva nevyužije a do řízení v této věci nevstoupí.