§ 47.
Odvolání.
(1) Odvolání může býti podáno jen ve prospěch obviněného a podati je jsou oprávněni:
a) obviněný,
b) obhájce, jestliže tomu obviněný neodporuje,
c) zákonný zástupce nezletilého obviněného, a to i proti jeho vůli.
(2) Odvolání se podává ve dvojím vyhotovení a musí obsahovati vedle označení konečného usnesení, do něhož se podává, i označení těch výroků a částí konečného usnesení, proti nimž směřuje, jakož i odůvodnění. Bylo-li odvolání podáno pouze v jednom vyhotovení, opatří druhé vyhotovení kárný výbor. Neobsahuje-li odvolání označení konečného usnesení, nebo těch výroků a částí konečného usnesení; proti nimž směřuje, nebo odůvodnění, vyzve předseda kárného výboru odvolatele k podání doplňujícího vyjádření do určité lhůty. Po uplynutí této lhůty předloží kárný výbor odvolání i se spisy odvolacímu kárnému výboru. Jest přípustno navrhovati v odvolání, aby byly provedeny i takové průvodní prostředky, jichž provedení nebylo v řízení I. stolice navrhováno.
(3) O zamítnutí odvolání, jež bylo podáno opožděně neb osobou k tomu neoprávněnou, rozhoduje kárný výbor I. stolice v neveřejné poradě po slyšení kárného žalobce. Zamítavé usnesení dodá předseda kárného výboru do osmi dnů poté, co bylo učiněno, osobě, jež podala odvolání, a vždy též obviněnému. Tyto osoby mají právo do čtrnácti dnů od dodání zamítavého usnesení podati do něho stížnost, již sluší podati písemně u kárného výboru I. stolice; o stížnosti této rozhoduje odvolací kárný výbor v neveřejné poradě po slyšení odvolacího kárného žalobce. Vyhoví-li odvolací kárný výbor stížnosti, přikročí přímo k provedení řízení odvolacího.