§ 32.
Skončení vyšetřování.
(1) Je-li zpravodaj přesvědčen, že provedenými průvodními prostředky jest již splněn účel vyšetřování, takže dalšího vyšetřování není třeba, zašle spisy kárnému žalobci; ten je prozkoumá a připojí k nim do osmi dní své návrhy.
(2) Podá-li kárný žalobce návrh na odkázání věci k závěrečnému projednání, označí stručně jednání a opominutí, jež mají býti předmětem projednání, a uvede, zda a kteří svědkové a znalci měli by se předvolati k závěrečnému projednání, které části spisů měly by býti při něm čteny a jaká jinaká přípravná opatření bylo by pro závěrečné projednání učiniti.
(3) Kárný výbor může se usnésti na doplnění řízení i bez návrhu kárného žalobce, vidí-li toho potřebu; při tom může změniti i dřívější usnesení kárného výboru, kterým byly návrhy na provedení průvodů zamítnuty.
(4) Na zastavení řízení usnese se kárný výbor, dojde-li k přesvědčení, že se obviněný nedopustil poklesků náležejících do příslušnosti kárného výboru nebo že mu jich nelze přičítati; usnesení takové může se omeziti po případě jen na některé z poklesků obviněnému za vinu kladených. Nepotvrdí-li příslušný představený usnesení o částečném zastavení řízení, musí kárný výbor celou věc odkázati k závěrečnému projednání.
(5) Na přerušení řízení až do uzdravení obviněného usnese se kárný výbor, zjistí-li z výsledku vyšetřování, že obviněný sice byl příčetný v době, kdy se dopustil poklesku, že však v přítomné době není při zdravém rozumu. Usnesení toto předloží kárný výbor do čtrnácti dnů příslušnému představenému, který do osmi dnů rozhodne o jeho potvrzení. Nepotvrdí-li představený takového usnesení, určí zároveň ve svém rozhodnutí, zda má býti vyšetřování doplněno, či zda jest věc odkázati k závěrečnému projednání; v posledním případě usnese se na to kárný výbor v tomto smyslu.