§ 19.
Zavedení řízení před kárným výborem.
(1) U vojenského gážisty mimo činnou službu, který se od 28. října 1918 trvale zdržuje v cizině a v oblasti republiky Československé neměl vůbec stálého bydliště, jest příslušným k zavedení řízení před kárným výborem velitel, v jehož oblasti jest evidenční úřad obviněného.
(2) Jsou-li u velitele divise nebo u zemského vojenského velitele důvody, které by jej vylučovaly v určitém případě podle § 11 z možnosti působiti ve funkci předsedy neb člena kárného výboru, pozbývá v tomto případě práva nařizovati řízení před kárným výborem, jakož i práva potvrzovati konečné usnesení kárného výboru podle ustanovení § 22 (4) a) zák.; práva tato přecházejí na zemského vojenského velitele, pokud se týče na ministra národní obrany.
(3) Zjistí-li kárný výbor I. stolice v řízení již prováděném, že řízení bylo zavedeno na rozkaz nepříslušného představeného, předloží spisy neprodleně představenému, na jehož rozkaz bylo řízení zavedeno; tento představený postoupí spisy příslušnému představenému, který může buď vysloviti dodatečný souhlas s řízením již provedeným a nařídit buď pokračovati v řízení nebo nařídit provésti řízení nové.
(4) Bylo-li řízení, zavedené na rozkaz nepříslušného představeného, již v I. stolici skončeno a strana uplatňuje námitky nepříslušnosti v odvolání, předloží kárný výbor I. stolice, jenž řízení dosud prováděl, spisy odvolacímu kárnému výboru skrze představeného, na jehož rozkaz bylo řízení zavedeno, a představeného, který byl k tomu příslušný; tento představený připojí ke spisům vyjádření, zda s dosavadním řízením souhlasí či nikoliv.
(5) Vyjde-li na jevo nepříslušnost představeného, který nařídil zavedení řízení před kárným výborem teprve za odvolacího řízení, vyžádá si odvolací kárný výbor vyjádření představeného, jenž byl ve věci příslušný.