Článek 11
Úroky
1. Úroky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené osobě, která je rezidentem v druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Takové úroky však mohou být zdaněny také ve smluvním státě, ve kterém je jejich zdroj, a to podle právních předpisů tohoto státu, avšak jestliže příjemce je skutečným vlastníkem úroků, daň takto ukládaná nepřesáhne:
a) 10 %, pokud jde o půjčky a úvěry poskytované bankou na období nejméně 10 let ve spojení s prodejem průmyslového zařízení nebo studie, instalací nebo vybavením průmyslových nebo vědeckých jednotek a ve spojení s veřejnými pracemi;
b) 15 % hrubé částky úroků ve všech ostatních případech.
3. Bez ohledu na ustanovení odstavců 1 a 2:
a) úroky plynoucí z jednoho smluvního státu a placené vládě druhého smluvního státu, jeho správnímu útvaru nebo jiné instituci (včetně finanční) náležející této vládě nebo správnímu útvaru jsou osvobozeny od daně v prvně zmíněném státě, pokud se nepoužije ustanovení pododstavce b);
b) úroky plynoucí z cenných papírů, obligací nebo dlužních úpisů vydaných vládou jednoho smluvního státu, jeho správním útvarem nebo institucí (včetně finanční) náležející této vládě nebo správnímu útvaru budou zdaněny pouze v tomto státě.
4. Výraz "úroky" použitý v tomto článku označuje příjmy z vládních cenných papírů, obligací nebo dluhopisů zajištěných i nezajištěných zástavním právem na nemovitosti nebo doložkou o účasti na zisku dlužníka, pohledávky všeho druhu a rovněž veškeré jiné příjmy postavené na roveň příjmům z peněžních půjček podle daňových předpisů smluvního státu, z něhož příjem plyne.
5. Ustanovení odstavců 1, 2 a 3 se nepoužijí, jestliže vlastník úroků, který je rezidentem v jednom smluvním státě, vykonává v druhém smluvním státě, ve kterém mají úroky zdroj, průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo nezávislé povolání prostřednictvím stálé základny tam umístěné a jestliže pohledávka, ze které jsou úroky placeny, se skutečně váže k této stálé provozovně nebo k této stálé základně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14.
6. Omezení stanovené v odstavci 2 se nepoužije na úroky plynoucí z jednoho smluvního státu a placené stálé provozovně náležející podniku druhého smluvního státu, která je umístěna ve třetím státě.
7. Předpokládá se, že úroky mají zdroj v jednom smluvním státě, jestliže jejich plátcem je tento stát sám, jeho správní útvar nebo osoba, která je rezidentem v tomto státě. Jestliže však plátce, ať je nebo není rezidentem v některém smluvním státě, má v jednom smluvním státě stálou provozovnu v souvislosti s níž došlo k zadlužení, na jehož základě se úroky platí a která tyto úroky nese ke své tíži, předpokládá se, že tyto úroky mají zdroj ve smluvním státě, ve kterém je stálá provozovna umístěna.
8. Jestliže částka úroků, posuzováno se zřetelem k pohledávce, ze které jsou placeny, přesahuje v důsledku zvláštních vztahů existujících mezi plátcem a skutečným příjemcem úroků nebo které jeden i druhý udržují s třetími osobami, částku, kterou by byl smluvil plátce se skutečným příjemcem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto naposledy zmíněnou částku. Částka platů, která ji přesahuje, může být v tomto případě zdaněna podle právních předpisů každého smluvního státu a s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.